Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(více)Recenze (323)
Ačkoli jsem s tvorbou bratří Coenů poměrně slušně obeznámen a považuji je za velice kvalitní tvůrce, s výrazným, osobitým a vesměs originálním pojetím a zpracováním svých děl, tak se přesto za jejich skalního filmového příznivce příliš nepovažuji. V nitru Llewyna Davise každopádně považuji asi zatím za jejich nejklubovější snímek, kde mě ovšem krom hlavního hrdiny v podání skvělého Oscara Isaaca nezaujalo už prakticky nic jiného. Zápletka, zda-li se to dá vůbec za zápletku považovat, je prakticky bez jakéhokoli tempa, Llewyn se plácá jen z místa na místo a nic z toho, do jeho nitra jsem pak nějak nenašel cestu, kterou bych se měl vydat, abych do něj nahlédl, o závěru ani nemluvě, buď mi něco zásadního během filmu uniklo, nebo nevím, ale já to nějak nepobral, docela mě jinak zklamala i navozená atmosféra a stylovost, kterou jinak jindy mívají Coeni v malíku, ale tady upřímně nic moc, veškeré ostatní postavy krom Davise též jen doslova bezvýznamně paběrkují, viz. Goodman, Timberlake, Hedlund, prostě upřímně, sice jsem se na jednu stranu určitě nenudil a opakuji, režie bratrů Coenů opět snese ty nejpřísnější měřítka, ovšem po scénáristické stránce mě tentokrát ale bohužel zkrátka zrovna dvakrát neoslnili a nepřesvědčili. ()
Příjemný film. Sympatický Oscar Isaac, dobrá hudba a ne zas tak "coenovský" příběh. Spíš až ta pointa, kterou zjistíte na konci, nebo možná i dřív, je typicky "coenovská". Pěkná atmosféra (zimní New York, hudební klub). A i když film běží hodně klidně, je v něm zkrátka ta syrovost skutečnosti, jaké to je být folkovým zpěvákem, když se chce prosadit a dvakrát mu to zrovna nejde, a to přesto, že má ve svých písních krásné texty a líbivou melodii. Já teda nemám s tímto osobní zkušenost, ale takhle nějak bych si představoval, že to tak chodí. Možná jen těch 105 minut dlouhá stopáž mi přišla moc, a to 105 minut není nijak hodně. Asi bych ubral 20 až 30 minut. Trochu zdlouhavé. Ale jinak, Coeni natočili "odreagovačku" troufám si říct, ale hloubku snímek rozhodně má. ()
Já ani tolik nemám co vytknout, miluju tu kočku (ty kočky), ale vlastně se tam nic nestalo a spíš to tak nějak uplynulo a nezanechalo nic než, že když jsi v háji, tak to je blbý. Každopádně hudba perfektní. ()
Pri tomto sme sa s Coenovcami vôbec netrafili. Pekne vykreslené 60.roky,pekná herecká zostava a to je asi tak všetko. ()
Hudební dobová jednohubka, která stačí tak na soundtrack, ale neutáhne stominutový film... ()
Hodně špatný, hrozná nuda od bratrů Coenů jsem čekal něco jinýho teda. 35% ()
Film o ničem...s hlavním hrdinou,který je tak nesympatický,že dvakrát se opakující scénu s tím jak dostane přes čuňu,jsem si fakt užil... ()
26. 03. 2015 (87.); film i hudba není moje káva ()
Nejlepší na celém filmu je ta zrzavá, elegantní kočka. ()
Jednohubka o looserovi, který chce něco dokázat, ale boužel posere, na co sáhne a potkává samé podobné existence jako je on sám. Rozhodně spíš to slabší z Coenovic dílny. 5.5/10 ()
Jako je ´Life of Brian´ (1979) o Ježíši, tak je ´Inside Llewyn Davis´ o Bobu Dylanovi. Veselé vyprávění o nešťastníkovi své doby, který se objevil po boku někoho, kdo se stal slavným. Na začátku 60. let 20. století přijíždělo do New Yourku mnoho mladých lídí, kteří se chtěli prosadit jako folkoví zpěváci. Na jednoho úspešného jich připadli desítky neuspěšných. Bratři Coenovi se ´velmi volně´ inspirovali autobiografií folkového zpěváka Davea Van Ronka a jeho příhodami a vytvořili všeobecný portrét. Llewyn Davis (Oscar Isaac) je bývalý námořník, který se momentálně životem jenom protlouká. Každou noc přespí u někoho známého. Kamarádka Jean Berkley (Carey Mulligan) chce jít na potrat, protože nechce mít dítě s Llewynem, ale se svým manželem Jimem (Justin Timberlake). Díky tomu se Llewyn spojí se známým gynekologem a doví se, že má už asi dvouleté dítě. Dialogy mezi Jean a Llewynem jsou opravdu peprné a vysvětlují, proč se Llewyn nemůže uchytit. Nemá štěstí a svým chováním si znepřátelil mnoho lidí. Carey mu řekne, že ´na co sáhne, to se promění ve sračky, je něco jako retardovaný bratr krále Midase´. Desky, které natočil, se neprodávájí. Jednou přespí u kamaráda-muzikanta a zjistí, že i on má krabici svých neprodaných desek. Ve filmu zazní několik ikonických folkových písní té doby. Objeví se i čtveřice iských zpěváků v bílých svetrech, kteří evokují The Clancy Brothers, kteří ovlivnili mnoho folkařů a byli Dylanovými kamarády. Llewyn nemá koncerty, ani žádné peníze. Když se mu naskytne příležitost levně cestovat do Chicaga, tak to spontánně přijme a tajně doufá, že uvidí své dítě. Tento výlet bude opravdu epický. Llewyn má ještě pár přátel, kteří ho rádi přijmou na večeři, ale on už nemůže vystát takové milodary, protože s lidma pak musí konverzovat a zazpívat své písně, i když na to nemá náladu. Návštěva u táty také nedopadne nejlépe. Ani se sestrou nevychází. Rozhodne se tedy zanechat zpěváckou kariéru a vrátit se do šedého průměru, k zaměstnání námořníka. Poslední peníze mu však seberou odbory, jako splátku dluhu na členském. Nakonec zjistí, že po prodeji domu rodičů mu sestra vyhodila krabici s věcmi i s jeho námořníckou licencí, a tak nemůže nastoupit na loď. Při usmíření s Jean ho ona překvapí informací, že mu sehnala vystoupení ve folkovém klubu. Vystoupení má úspěch. Při odchodu z klubu Llewyn sleduje, jako mladý Bob Dylan začíná svoji část programu. Venku je pak Llewyn zbit manželem zpevačky, z které si dělal předchozí večer legraci a zkazil ji koncert. A zatím unitř seděl novinář, který napsal pochvalný článek pro New York Times o Dylanovi a ten se toho večera stal slavným. ()
když už se nedá umělecky vytvořit ponurá bezútěšná atmosféra děje tak se nasadí filtr na kameru a je "umělecky" vyřešeno.Celý film bez slunce,denního světla,jen kouř a zaplivané špeluňky.Ještě že ten kocour měl světlou zrzavou barvu ()
Like king Midas's idiot brother! Aneb kotlíkář, který nebyl. Coenovi představují suterén světa hudebního průmyslu v podobném duchu jako jiné sféry předtím i později: Zabydlený figurkami, freaky, loosery, blbci na jedné straně, a na straně druhé vědoucími postavami bez jakékoliv moci cokoliv změnit. Klíčovou osobou zde je Llewyn Davis - slušný muzikant s dobrým hlasem, dobrým vkusem a slušnou poetikou v textech, který jaksi zákonitě nedokáže, na rozdíl od i prostších kolegů, "navázat kontakt s publikem". Jeho protloukání se je rozkošnou sérií smolných epizod, nedorozumění, zbytečností a až božích znamení, vymykajících se ale jasnější interpretaci. Zábavní průmysl, jehož požadavkům se pokouší dostát, je zde s jistou láskyplností prezetnovaná sračka, ale to o něm ví každý, kdo se občas snaží z jeho hlubin vytáhnout něco poživatelného. Jak se má hudebník cítit, když tím, jenž jeho vrcholný výkon okomentuje slovy I don't see a lot of money here, je trefně obsazený F. Murray "Salieri" Abraham? Coenové konstruují utrpení mladého hudebníčka se sadistickou pozorností k detailu hodnou autorů knihy Jób. (Všimli jste si, jak ironické je založit personalistický portál job.cz?) Jedno je jisté: Už nějaký čas jsem neměl z filmu tak absolutní pocit. Prostě perfektní. Oscar Isaac, zde hořkost sama, je herec podobně zneuznaný, jako Llewyn Davis kotlíkář. Executive music producer T Bone Burnett. ()
Skutečně nádherný a uvnitř smutný film. Formálně i hudebně skvost, celkové vážné vyznění se mi hodně líbilo, stejně mistrná je atmosféra, avšak své nejlepší scénáře bratři Coeni nepřekonali. 80 % ()
Teda, velké překvapení letošních oscarových filmů, super herecký výkon hlavního hrdiny, páni řežiseři si také dali záležet a k tomu ta skvělá hudba. Pro mě 95%. ()
Pravdou je, že jsem ještě neviděla příjemnější vyložení života zkrachovalé existence, která má dost sil jen na to točit se pořád dokola a plivat ostatním do obličeje, zatímco ti jdou někam dál. V nitru Llewyna Davise není film, který by dokázal ohromit, ale krom báječné hudby přináší trochu jiný pohled na svět a to je fajn. ()
Film má úžasný soundtrack, tedy pokud máte rádi bluegrass. Příběh samotný už značně pokulhává a nezachrání jej ani úžasný John Goodman, božská Carey Mulligan či nerozpoznatelný Justin Timberlake. Ani s hlavním hrdinou nemůžeme moc sympatizovat, je to takový obyčejný loser, který opravdu podělá, nač sáhne. Ale možná právě proto, že je film "obyčejnější", než na co jsem od režisérů zvyklá, zanechává ve mně hlubší stopu, než se zdálo bezprostředně po shlédnutí filmu. Coeni vlastně zobrazují postavu Dave Van Ronka, folkového zpěváka irského původu, který zemřel v roce 2002. Oscar Isaac se snaží vypadat jako Dave, film se jmenuje podle jedné jeho desky Inside Dave Van Ronk. Ale jinak, kromě známosti s Bobem Dylanem, který se objeví na konci filmu, se mi nepodařilo zjistit víc podobností mezi skutečnou a filmovou postavou. Oba bydlí ve Village, ale Dave Van Ronk se zdá být silnější jak fyzicky tak psychicky, v 60. letech byl skutečně důležitá postava newyorské hudební scény a na svém kontě má 23 desek.. ()
Nudila jsem se. Děj statický, konec víceméně otevřený, L. Davis outsider na začátku i ve finále. Drobným osvěžením byla kočka a těhotná kamarádka. Herci průměrní. ()
Fajn hudební film, který se svým písničkovým soundtrackem opravdu boduje. Bohužel se nám však nedostává nějaké nosnější či zajímavější dějové linky. Prostě jen sledujeme každodenní útrapy folkového hudebníka-outsidera, přičemž se celým snímkem táhne melancholická, zasmušilá atmosféra s existencionálním podtextem. Nemůžu říct, že by mě tak základní zápletka nějak zvlášť zaujala. Je to fajn, ale tak na jedno zhlédnutí – určitě nemám nutkání to vidět v nejbližší době znovu. Na to je ten film docela utahaný. – 3* (6/10). ()
Bratom Coenovcom prichádzam na chuť až vďaka ich neskorším dielam, predovšetkým výbornému True Grit (2010) a tiež tomuto filmu zaradenému v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. V rámci ich tvorby je "Inside Llewyn Davis" neobvyklý svojou umiernenosťou a intímnosťou. Nečakajte tu množstvo absurdných situácií a bizarných postáv. Snáď len pasáž s cestou do Chicaga s postavou Goodmana mi pripomenula, kto je režisérom filmu (mimochodom, skvelá road-movie časť). Muzikant Llewyn Davis (výborne zahraný Oscarom Isaacom), ktorému sa ustavične lepí smola na päty, síce pôsobí dojmom neprispôsobivého vagabunda, no mne bol svojim spôsobom veľmi sympatický. Vo filme sa toho za celý čas veľa neudeje, ide len o veľmi obyčajne veci ako sú ťažkosti s mačkou, cesta autom, cesta vlakom, spanie na gauči, hranie na gitare. Lenže to zdanlivé "nič" je nakrútené tak úžasne atmosféricky, že si ma film celkom podmanil. Na tej podmanivosti sa podieľa skutočne nádherná kamera, veľmi pozvoľné tempo s takou melancholickou atmosférou a príjemná, chytľavá folková hudba (tu musím spomenúť geniálne uletené hudobné číslo s Justinom Timberlakeom a ohromne štýlovým Adamom Driverom). Tou svojou muzikálnosťou film nadväzuje na starší O Brother, Where Art Thou? (2000). ()
Reklama