Neodvolatelná mise

Remake Lumetova filmu Fail-Safe z roku 1964, který je tak důsledně stejný, až se nabízí otázka, jestli důvodem jeho vzniku bylo i něco jiného, než dát šanci další herecké generaci. Ta ve srovnání s kalibry typu Henryho Fondy nebo Waltera Matthau uhrála čestnou prohru na body, filmu sluší i černobílý materiál a kratší stopáž, která celkovému výsledku nijak neuškodila. (29.09.2003)

Kopia rovnomenneho filmu z roku 1964 ale v mnohych ohladoch prekonava svoj original. Vyborne herecke obsadenie, hlavne Richard Dreyfuss ako prezident, Brian Dennehy a moj oblubeny Goerge Clooney. Neuveritelne napinava zalezitost od zaciatku az do konca, filmu prospela aj kratsia metraz oproti originalu. A o dost lepsie spracovany a emotivnejsi zaver filmu. Pohlad na usmiatu tvar dievcatka, ktoru zaleje svetlo a... ...a potom koniec. (16.09.2009)

Dr. Jaderná paranoia aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti o New York a mít rád Moskvu.. Mrazivě fatální remake Lumetovy televizní hry honosící se neuvěřitelným obsazením (zaujal především antikomunistický poradce Azaria s vizáží Davida Vávry - že by díl Šumná Moskva v nukleární výhni..?) a s atmosférou chvílemi tak hustou, že by jste v ní postavili i na mol opilého ruského ministerského předsedu. A pozor, vše vysíláno na CBS živě s Harvey Keitelem přebíhajícím mezi dvěma scénami! Škoda jen, že s blížícím se koncem vše sklouzlo k opravdu čistokrevné fikci plné nepravděpodobných rozhodnutí. Otázkou zůstává, kolikrát se náš svět během studené války v podobné situaci ocitl a my měli to štěstí, že všichni zainteresovaní udrželi chladné hlavy a nepokusili se válku ohřát. To bychom pak asi nehodnotili filmy na stránkách csfd, ale na stěnách jeskyní.. (20.10.2010)

Neodvolatelná mise jako remake Selhání vyloučeno (aneb Fail Safe jako remake Fail-Safe) z roku 1964 rozhodně nezklamal. Divadelně laděný příběh podle novely Cold War od Eugena Burdicka a Harveye Wheelera je látkou velmi poutavou a nadčasovou. Doby studené války jsou pochopitelně pryč, ale jisté napětí a obavy nad hlavami mocností budou vždy. Rozdíly oproti minulé verzi? O třicet minut méně a jiní herci, ale musím jedním dechem dodat, že minimálně na stejné úrovni jako ti předchozí, což je u televizního filmu opravdu nevídané (přesto se třeba Hank Azaria nedokázal dostat na "protivnou úroveň" postavy hrané Walterem Matthauem, z původního filmu. Kratší film, méně času na detaily). Díky oběma argumentům je novější verze jednoznačně přístupnější dnešnímu divákovi a nezapomíná žádný důležitý moment příběhu. Vše není vykresleno tak skvěle a atmosféra možná není tak úžasná jako v původním filmu, ale to nevadí. jediný detail, který mě však zamrzil je konec. U obou filmů je stejný, ale rozdílnost provedení je naprosto zásadní a z původního konce mě mrazí dodnes. Frears však viditelně nechtěl kopírovat už tak velmi podobný film a chtěl ho zakončit trochu jinak, komorněji, s větším důrazem na rodinu (což je mimochodem cítit z celého filmu, klasické americké hodnoty místo mrazivého šoku). Remake hodný svého místa ve filmových archívech a současně ukázka, že i v televizi se dá točit kvalitně. (22.10.2010)

Velice nápadité, poutavé a smysluplné. Aneb o tom, jak si velcí muži hrají s figurkami, aniž vidí na skutečný povrch. A o tom, jak vše může zničit jedna technická chybka. O válce, kterou ve skutečnosti nikdo nechce, ale uvědomí si to, až když je pozdě. Sice jsme tenhle nápad tady už několiktát měli v jiném obalu, ovšem tady se tvůrci obešli bez triků a doslova nevylezli z komory. Napětí se buduje pouze zkrze telefonáty a mapu a pomocí klaustrofobních záběrů. Vlastně se to celé odehrává jen ve dvou místnostech a skvěle to funguje. Bohužel, za co musím strhnou hvězdičku? Za kameru. I přes tu napínavost mi kamera neuvěřitelně vadila. Celou dobu mi to připadalo, že je to nahrané na levnou digitálku a pak odbarvené. K tomu se místy nešikovně třese. Kvůli kameře jsem z toho ztratila část atmosféry a přes to jsem se zkrátka nepřenesla. (14.03.2010)