Fantom opery

Tak tohle představení zkrátka nemá jedinou chybičku - úchvatné od scény, kostýmů, hereckých i pěveckých výkonů, parádního orchestru i prostředí kde se to konalo. No a samotný Fantom opery je brilantní dílo, mnohé skladby miluji již dávno v provedení Sarah Brightman a tato překrásná hudba se A. L. Webberovi neskutečně povedla, to se dá poslouchat pořád a pořád - a když se přestavení zrealizuje takovýmto způsobem, člověk u toho skoro ani nedýchá, nádhera. (23.02.2015)

Něco naprosto neuvěřitelného a překrásného. Závan dokonalosti z jiného světa. Muzikál, jehož zhlédnutí mnou hluboce otřáslo a jako mávnutím kouzelné hůlky ze mě sňalo všechnu chmury - tento hudební skvost mě naplnil takovou radostí ze života a dobrou náladou, jako nic předtím. Už několik dní v kuse se vznáším duchem zcela nepřítomný a pořád dokola si pouštím na Youtube nejlepší čísla, především pak duet Fantoma a Christine "The Point of No Return", který je možná tím nejkrásnějším muzikálovým duetem, jaký jsem kdy slyšel. Jaká božská hudba, jaká libozvučná angličtina, jaký vzrušující text! Nejradši bych se rozběhl do ulic a zpíval si Past the point of no return / The final threshold / The bridge is crossed, so stand / And watch it burn / We've passed the point of no return... V neposlední řadě pro mě tento muzikál znamenal zásadní objev Sierry Boggess, která mě neuvěřitelně nadchla a prostoupila nejhlubším obdivem k jejímu nebeskému zpěvu a kráse (naposledy na mě takto snad zapůsobila jen Anna Netrebko v záznamu inscenace opery G. Verdiho La Traviata ze Salcburského festivalu v roce 2005). Dlouhá slova chvály by bylo možno vršit i na fantastické kostýmy, výpravu, choreografii a pěvecké i herecké výkony celého ansámblu. Pozoruhodně dlouhá děkovačka na konci se samotným Webberem mě pak už jen prostoupila jistotou, že lepší muzikál jsem doposud neviděl. Skvost, pro nějž by bylo 10 hvězd málo. (31.12.2014)

Nemohu si pomoci, i přes všechna pozitiva tohoto představení, která jsou objektivní a nezpochybnitelná, jsem se po velkou část stopáže hodně nudil. Zdá se mi, že problém bude v samotném jádru. I na muzikál je tu totiž strašně málo děje. A i to málo za moc nestojí, celou dobu jsem se nějak nemohl ztotožnit s Christininým dilematem. Navíc i když hudba se mi převážně líbila, přišlo mi, že celou dobu hrají nějaké 3 hlavní melodie pouze v různých variacích. No a v neposlední řadě je zde faktor, že v televizi to prostě nemůže z podstaty věci být tak dobré, jako když je člověk přímo uvnitř. A u Royal Albert Hall to bude asi platit dvojnásob. (HD, orig.) (05.11.2014)

Úmyslně této nahrávce nebudu dávat hodnocení, jelikož natočené je to vážně skvěle, i když jsem to neviděla celé, ale já prostě muzikály A. L. Webbera nemusím, nelíbí se mi jeho hudba. Je to takové umělé, část opera, část jako opereta, to vše hozené do rocku, rozčilují mě ty "umělé" varhany. Tento muzikál má pro mě nezajímavý děj, nemá to tah, žádnou výraznou pecku, jednoduše, i když zpěváci a muzikanti jsou určitě skvělí, skvělá výprava, režie, scéna, tak já se nudím, jelikož u muzikálu čekám hlavně skvělou hudbu a tady ta pro mě prostě taková není. (05.01.2012)

Čtvrt století uplynulo (v roce 2011) od doby, kdy Andrew Lloyd Webber dal světu jedno z nejúžasnějších muzikálových děl všech dob. A k tomuto výročí si nadělil jedno výjimečné představení, k němuž je na místě říct asi tolik, že ve srovnání s různými filmovými záznamy divadelních inscenací v naší krajině, je o nějaký ten světelný rok napřed. Když už jsme se (díky těhotentství a jak se ukázalo správné obezřetnosti) nedostali na českou verzi (podle těch, kdo využili naše lístky, také úžasnou), mohl jsem si alespoň "sáhnout" na to, jak se dá v divadle vyčarovat podzemní jezero a další legrácky, které jsou Fantomovými trademarky. A když celá ta epopej o talentu a psychopatii skončí, nadejde ještě půlhodinka děkovaček a vzpomínek a hlavně výběr z nejlepších árií v podání první a jedinečné Christiny - Sarah Brightman - a pěti Fantomů... muhehehe... Rozhodně je to klenot, ale ne filmový. Proto "jen" 80%. (14.05.2016)