Hon na lišku

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. (17.02.2015)

Zuřící vůl. Ztlumené podzimní barvy. Dlouhé pauzy mezi větami. Převážně pomalé pohyby celkově dost odměřené kamery. Absolutně žádný humor. Miller se tolik snaží dát nám najevo, jak vážné sociálně-psychologické drama (sport je záminkou, nikoli podmínkou vyprávění) natočil, až to vede nejen k dusivé atmosféře, ale taky k vypravěčské těžkopádnosti (Capote měl alespoň titulní postavu s jejím smyslem pro humor). Pouze tušená tragédie odrazuje od smíchu nad prostetickým nosem (z profilu často zabíraného) Du Ponta, který svůj čas dělí mezi nakupování tanků, pozorování ptáků a podplacené zápasy s ramenatými padesátníky. Jako dramaturgický prostředek ke zlidštění monstrózního miliardáře slouží Mark, který se svým novým patronem sdílí nenaplněnou touhu po uznání (ať už matkou, bratrem či národem), a umožňuje nám pohlížet na Du Pontovo výstřední chování s větší shovívavostí. Napjatý vztah dvou mužů Millerovi slouží k nahlédnutí do temných uliček reaganovské (vítězoslavné) Ameriky i k univerzálnímu zamyšlení nad líbivým obrazem, který si o sobě Spojené státy vytvářejí (mediální manipulace představuje ve finále jednu z klíčových tematických linií). Du Pont zosobňuje zdegenerovanou verzi amerického uctívání vítězů. Jeho vítězství jsou vratké konstrukty, jimž sám moc nevěří, a slouží pouze k uspokojení jeho frustrovaného ega. Z cesty bezcitně odstraňuje vše, co jeho obraz o vlastní dokonalosti narušuje a ke stejnému jednání vede Marka, jehož ústup ze světa drobných radostí a vřelých mezilidských vztahů, ze světa reprezentovaného jeho bratrem, zpravidla obklopeným družnou společností, připomíná proměnu Damonovy postavy v Behind the Candelabra. Podobně jako Scott Thorston pro Liberaceho, je také Mark pro Du Ponta jen další trofejí, dalším hercem v představení, jenž protřelejší z obou mužů inscenuje ke zlepšení vlastního renomé. Hon na lišku, není z filmů, které bych si „užíval“ nebo „vychutnával“, ale nadhozenými myšlenkami mi přišel podnětný nejen jako anti-rockyovská revize osmdesátkového hurá patriotismu, ale i jako komentář k třídní nerovnosti. 75% Zajímavé komentáře: Triple H, MessiáŠ, Madsbender, JitkaCardova, frolish (28.03.2015)

Ani si nepamätám, kedy som naposledy videl kvalitatívne podobnú velesračku. Tu ani nemá význam rozoberať pointu a obsahovú stránku filmu, jednoducho ide o hlúpy film, pre magorov s magormi v hlavnej úlohe a totálne zle a nudne natočený, kde sa už ani nedá hovoriť o sterilite, tu už ide o brutálnu kastráciu až po prostatu. Kto film videl určite mu je jasné o čom hovorím. Už samotné jadro charakteru hlavných postáv (až na jednu) je otrasné a totálne nesympatické, hraničiace s tuposťou, namyslenosťou a ďalšou charakterovou hnusobou, ktorá vám len napadne. Nosatý šašek je prototyp vymletého amerického tupoidného namysleného, smiešno-absurdne patriotického trotla, čo si myslí, že môže všetko a čuduj sa svete aj môže, dokonca aj kaučovať i keď o tom prd vie. Olympionik je zase polodementná opica, čo si za celý čas zahuhňá popod nos tak možno 10 ťažko artikulovaných kakofonických slov, pripomínajúcich orangutana pred výstrekom. Čo sa týka Tatumovho hereckého kumštu, tak žiadna sláva, otrčiť spodnú gambu a chodiť akoby mal človek medzi nohami 20 kg kozích bobkov naozaj zvládne hocikto. Má vlastne význam baviť sa o dráme, keď ústredné postavy evidentne nie sú duševne v poriadku, tým pádom je všetko jasné, nie? Ale budiž...Vzťahové ťahanice a problémy medzi bratmi zvlášť ako aj s patriotickým šašom a jeho matkou vyznievajú do stratena a úplnej banality, nič zaujímavé a nič čo by sa nedalo čakať. Rivalita medzi bratmi, ako aj problematický vzťah medzi synom a matkou je normálna a všedná vec, hlavne u takých sebestredných, bohatých a poškodených trotlov. Takže čo sa týka drámy - nula bodov, pocitovo na bode mrazu. Áno, kamera je fajn, ale čo z toho, keď všetko ostatné diváka odpudzuje? Ono by sa to možno aj dalo ohodnotiť do podpriemeru, ale to by musel byť film myslený len ako akási filmová paródia, alebo ako nejaká experimentálna, odpudivá satira a nie ako vážne filmové dielo. A hlavne muselo by to byť natočené úplne inak a nie so zámerom diváka k smrti unudiť, bez tempa, bez energie, bez života a s kadenciou 5 slov za pol dňa. O tej kakačke, čo vychádza Carellovi z úst radšej ani nehovorím, ešte teraz mi je z toho trápne. Dokonca to má aj nominácie, pánečku... svet sa zbláznil...odveďte niekto tých starých páprdov na záchytku a dajte riadny klystír, tento hnus predsa nemôže nikto pri zmysloch na nič nominovať, ani na Zlatú malinu nie. Možno tak za masky, ale aj to je diskutabilné. Nepoznám iného režiséra ako B. Miller, ktorý by mal medzi filmami tak brutálny kvalitatívny skok, Moneyball je v porovnaní s týmto hnusom super snímok z inej galaxie. Ak toto myslel vážne tak to je fakt na tabletky. Takže, film odporúčam hlavne ľudom s IQ pod 80 a takým, čo sa vyžívajú v pachoch spoteného podpazušia a vôni upotených zadkov. Ostatní choďte radšej do cukrárne na zákusok alebo si pozrite Sandokana. Nerád dávam odpad, takže 10 percent z milosti, za kameru a v porovnaním s ostatným nenormálnym za normálne masky. 10/100 (04.02.2015)

Jako hejtr Channinga Tatuma bych se k tomu správně neměl ani vyjadřovat, ale snažil jsem se přes to přenést, což nemění nic na faktu, že mě ten film dokonale uspal. Prostě taková typická, nudná, divná oscarovka. Já asi tomuhle typu filmů na chuť nepřijdu. No ještě mám dneska v plánu dva, tak snad to dopadne líp.15% (14.01.2015)

Chladné, strohé na konci až šokující vyprávění. S herci, kteří nejsou vidět, ale i tak svou roli zvládají na jedničku. Zajímavá, ani ne tak sportovní exkurze do doby nedávno minulé. V bizarním spletenci tří vztahů a hlavně s nahlédnutím do příběhu, který se možná takhle opravdu stal. V případě Steva Carella hlasuji pro největší odpudivý xicht, za rok 2015. Jeho výhra je víc, než pravděpodobná. (17.01.2015)