Hon na lišku

Steve Carella byl tak odpudivý, že musím pochválit maskéry za dobře odvedenou práci a nakonec i za jeho výkon. Myslím, že takhle jsem ho ještě neměla možnost vidět v žádném filmu. Celkově byl Hon na lišku podaný tak chladnou formou, že jsem cítila odtažitost i vzhledem k oběma bratrům a to je velká škoda, tam byl ten potenciál trochu promarněný. Když už, tak alespoň Mark Ruffalo byl nepřijatelnější pro mé oko. (05.07.2018)

Jeden z mála filmů, co jsem za poslední tři roky viděla, když se mi nedávno (za značných výčitek svědomí) konečně podařilo odložit dítě k tchyni. Dcerka musela pár dní snášet ječivý babiččin hlas, já jsem se na dvě hoďky potrestala konstantně dementním a ublíženým výrazem Channinga Tatuma, jehož ksicht je pro mě obtížně snesitelný, i kdyby se dokázal tvářit normálně. A k tomu zápas. Nechápejte mě špatně, já jsem docela příznivec bojových sportů, kde do sebe pěkně rostlí chlapi mlátí pěstmi, kopou se a všemožně usilují o devastaci soupeře, ale zápas je takový... jiný. Jak mám se zalíbením koukat na svalnaté mužské, když se po sobě plazí, ošmátrávají si intimní partie, zaujímají erotické pozice... já bych to chápala, kdyby byl zápas smíšený a bojovali muži proti ženám, ale takhle... no nic, k Tatumovi ten sport pasuje. A nevyrovnaná, spratkovitá povaha hlavního "hrdiny" jakbysmet. Asi jsem ho měla litovat, sorry, nedařilo se, já tomu frackovi přála jen pořádně nakopnutou prdel. Naštěstí to nebylo jen o něm: ve filmu mnohem více zaujali božsky trpělivý Mark Ruffalo a psychopatický narcis Steve Carell. Tahle silná dvojka a drtivý závěr vytáhli Foxcatchera z bahna průměru, můžu tedy kývnout na zdejších +/- 60%. (13.10.2018)

Koncentrovaný, slušně zahraný a dostatečně poutavý film, to beze všeho. Ale marně se snažím přijít na to, co mi to sakra dalo, nebo proč to bylo tak k*revsky šedivě chladný. Jako.. asi ta samotná realita byla, ale když už trávím nad něčím dvě hodiny, rád si odnesu jakékoli emoce, vzruchy nebo jinou přidanou hodnotu, což tady vyšlo úplně naprázdno. Díváte na opičáckýho Tatuma jak se potácí tréningem na mistrovství v homo-sportu, postupem času důraz přejde spíše na asociálního, ublíženýho, na pohled nepříjemnýho postaršího zbohatlíka, který se snaží pasovat do role kmotra a krutě mu to nejde. Nebýt tam Carell a Rufallo, vůbec jsem to býval nepustil. A vlastně bych o nic nepřišel. (02.03.2015)

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. (17.02.2015)

Nějak se mi nepodařilo za celu dobu pochytit smysl toho, co se nám film vlastně snaží sdělit, a už vůbec se mi nedostává pochopení, proč trval přes dvě hodiny. Není to o ničem, námět přece vychází ze skutečné události (doufám že slyšíte tu ironii) a objímá motivy touhy, morálního i sportovního úpadku, bratrské lásky a vraždy, ale stejně je film jako celek strašlivě nesjednocený a jeho myšlenky nejednoznačné, uspořádané vyloženě chaoticky. Ty dvě hodiny sledujeme zarputilého troubu Tatuma a od pohledu narušeného milionáře Carella a s rostoucí netrpělivostí očekáváme, jak se jejich vztah vyvine a jak vyvrcholí, jenže se nestane vlastně nic. Nic z pohledu scénáře, který nedokáže absolutně vygradovat, a nic i z pohledu herců, kteří s výjimkou Ruffala prochází příběhem s neměnným výrazem a nedávají divákovi možnost k žádnému emocionálnímu prožitku. Vznešená, slavnými jmény zaštítěná nuda, kterou už opravdu nechci niky více vidět.. (22.02.2015)