Hon na lišku

Koncentrovaný, slušně zahraný a dostatečně poutavý film, to beze všeho. Ale marně se snažím přijít na to, co mi to sakra dalo, nebo proč to bylo tak k*revsky šedivě chladný. Jako.. asi ta samotná realita byla, ale když už trávím nad něčím dvě hodiny, rád si odnesu jakékoli emoce, vzruchy nebo jinou přidanou hodnotu, což tady vyšlo úplně naprázdno. Díváte na opičáckýho Tatuma jak se potácí tréningem na mistrovství v homo-sportu, postupem času důraz přejde spíše na asociálního, ublíženýho, na pohled nepříjemnýho postaršího zbohatlíka, který se snaží pasovat do role kmotra a krutě mu to nejde. Nebýt tam Carell a Rufallo, vůbec jsem to býval nepustil. A vlastně bych o nic nepřišel. (02.03.2015)

Bennett Miller se začíná stávat specialistou na sportovní snímky, když po vynikajícím basebalovém Moneyballu natočil neméně vynikající zápasnický Hon na lišku. Film, který zpočátku vypadá jako sociální drama, se po expozici ustálí v rovině artový sportovní snímek, s krásnou retro atmosférou, ovšem to nejlepší přichází s druhou polovinou filmu - osobitá studie prázdnoty člověka z vyšší vyšší společnosti, který se do nezměrného bohatství rodí a kvůli hraní správné role v mašinérii rodinného majetku se vytrácí to nejdůležitější, ostatní lidé, přátelé, rodina... Tvůrci také skvěle popsali mechanismus provázanosti kapitánů průmyslu a sportovních hvězd, tu potřebu být ,,mentory" sportovního úspěchu... Hon na lišku je vlastně odpovědí na otázku, proč si Abramovič pořizuje Chelsea, Bakala cyklistickou stáj Omega Pharma-Quick Step, nebo všichni ti další potentáti investují do sportu. Amerika 80. let není reflektována pozitivně, úplně zmizel patos (jinak nedílná součást podobných filmů), Hon na lišku je v podstatě taková filmová antiteze k Rockymu, film, který nemá slepě motivovat, ale historicky revidovat. Už se těším na další Millerův snímek... (31.07.2015)

Zuřící vůl. Ztlumené podzimní barvy. Dlouhé pauzy mezi větami. Převážně pomalé pohyby celkově dost odměřené kamery. Absolutně žádný humor. Miller se tolik snaží dát nám najevo, jak vážné sociálně-psychologické drama (sport je záminkou, nikoli podmínkou vyprávění) natočil, až to vede nejen k dusivé atmosféře, ale taky k vypravěčské těžkopádnosti (Capote měl alespoň titulní postavu s jejím smyslem pro humor). Pouze tušená tragédie odrazuje od smíchu nad prostetickým nosem (z profilu často zabíraného) Du Ponta, který svůj čas dělí mezi nakupování tanků, pozorování ptáků a podplacené zápasy s ramenatými padesátníky. Jako dramaturgický prostředek ke zlidštění monstrózního miliardáře slouží Mark, který se svým novým patronem sdílí nenaplněnou touhu po uznání (ať už matkou, bratrem či národem), a umožňuje nám pohlížet na Du Pontovo výstřední chování s větší shovívavostí. Napjatý vztah dvou mužů Millerovi slouží k nahlédnutí do temných uliček reaganovské (vítězoslavné) Ameriky i k univerzálnímu zamyšlení nad líbivým obrazem, který si o sobě Spojené státy vytvářejí (mediální manipulace představuje ve finále jednu z klíčových tematických linií). Du Pont zosobňuje zdegenerovanou verzi amerického uctívání vítězů. Jeho vítězství jsou vratké konstrukty, jimž sám moc nevěří, a slouží pouze k uspokojení jeho frustrovaného ega. Z cesty bezcitně odstraňuje vše, co jeho obraz o vlastní dokonalosti narušuje a ke stejnému jednání vede Marka, jehož ústup ze světa drobných radostí a vřelých mezilidských vztahů, ze světa reprezentovaného jeho bratrem, zpravidla obklopeným družnou společností, připomíná proměnu Damonovy postavy v Behind the Candelabra. Podobně jako Scott Thorston pro Liberaceho, je také Mark pro Du Ponta jen další trofejí, dalším hercem v představení, jenž protřelejší z obou mužů inscenuje ke zlepšení vlastního renomé. Hon na lišku, není z filmů, které bych si „užíval“ nebo „vychutnával“, ale nadhozenými myšlenkami mi přišel podnětný nejen jako anti-rockyovská revize osmdesátkového hurá patriotismu, ale i jako komentář k třídní nerovnosti. 75% Zajímavé komentáře: Triple H, MessiáŠ, Madsbender, JitkaCardova, frolish (28.03.2015)

Temné dejiny športu, tentokrát z prostredia zápasenia. Box, futbal a podobne príťažlivé a komerčné športy sa predávajú lepšie aj v kinách, preto tvorcovia nemohli nechať nič na náhodu. Obsadenie luxusné, téma desivá a spracovanie temné ako pri najkvalitnejších thrilleroch. Niekoho možno zmätie pomalé tempo, to však má svoj zmysel, ticho pred búrkou nikdy nebolo hlasnejšie. 80%. (01.02.2015)

Hon na zklamání roku, nevzpomenu si, který snímek zklamal více než právě Foxcatcher. Dvou hodinová zhovadilost o zápasníkovi jménem Mark Schultz, který se potká s milionářem a měl by mu změnit život. Proč vlastně, když je to hvězda, která vyhrála olympiádu? Lidi si ho v USA neváží, nevšímají a hlavně nepoznávají, takže žádná sláva ho nečeká. Udělá životní změnu, která ho něco bude stát. Tenhle průser nemůže zachránit ani Channing Tatum, který se svým předkusem připomínal spíše opici. Délka 130 minut je obrovský problém, nuda provází snímek celou dobu. Děj problém druhý, nudný a o ničem, ale jak udělat z nezajímavého opičího sportu a nudného života Marka Schultza kvalitní snímek? Asi těžko, protože jediná událost, která stála za zmínění je až na konci. V tu chvíli měli bouchnout nějaké emoce, nebo něco, co by Foxcatcher posunulo o stupeň výš, ale to se také nestalo. Tohle je jasný kandidát na Oscara a nedivil bych se, kdyby nakonec vyhrál. Pro ty staré páprdy je tohle geniální film, dle mého zahozených 130 minut života ... 2/10 = 25% (06.01.2015)