Příběh mého syna

Hrozne nevyvážené. Väčšinu filmu som mal pocit, že sa pozerám len na nejakú nie príliš presvedčivú inscenáciu a potom prišli pasáže kedy sa tomu naozaj dalo veriť a aj niečo cítiť. Ale žiaľ bolo ich málo. Ani Penélope, na ktorú sa mi vo filmoch veľmi dobre díva, ma tu vôbec nepresvedčila. Azda top celého filmu je nádherná hudba. (07.12.2013)

Nevím jestli je to normální, ale prostě jsou filmy kdy nevím co říct, kdy mě to celé tak sejme, že sedím a koukám a přemítám jak tohle dílo mohlo vzniknout. Asi proto, že tohle někdy fakt píše sám život. Výborná kamera, herecké výkony a především ten příběh..Ty dvě hodiny budou stát za to,věřte mi... (22.04.2013)

Po úvodních padesáti minutách je divák nucen upadnout do apatie, z níž jej vysvobodí až pískot hlavního sudího Jecha (ano ano, ten, co dostává výživné od příbramského muže no. 1 Jardy Starky). Penélope je úžasná - neustále ječí na svého synátora, že ty brambory chtě nechtě oškrábe, ječí na svého chotě, jež penetruje sarajevskou sboristku a konečně řve na JUGOSLÁVSKÉHO DON JUANA kvůli nečestnému šlapáku na achilovku. Interesantní je rovněž skutečnost, že absolutně netušíte, v jaké že době se právě prezentovaná scéna odehrává. Suma sumárum je to obnažená bída bodující odhaleným trupem té božské la spagnole! 40% (01.05.2014)

Krátce - nedovařený europudink se všemi definičními znaky midcultu. A teď obšírněji. Snímku nelze upřít, že dbá o svůj zevnějšek. Krásná je Penelope, krásná je válka, krásné je umírání. Estetizace nepříjemného a ošklivého drží naši pozornost na povrchu, kde se s případným dojetím manipuluje mnohem snáz (nedojmou nás příčiny, ale následky, které lze v rámci filmu snáz „vyřešit“, z kina proto můžeme odcházet s dobrým pocitem, že nastolené otázky byly zodpovězeny). Vrstvení bezbolestných obrazů a vět jako opsaných z duchovních příruček a z textů rockových balad přitom zprvu nesměřuje za žádným nadčasovým cílem. Okolní svět pro hrdiny začíná existovat až po vyčerpání potenciálu vztahových problémů. Velké dějiny jsou zde jen od toho, aby (dramaturgicky) nakoply ty malé, aby dodaly na závažnosti plytkému rodinnému melodramatu. Neorganické zahrnutí balkánského konfliktu do příběhu navozuje falešné dojem, že jde o víc než jen o to, kdo s kým počal dítě. ___ Definování ženy výhradně skrze její mateřství je pouze jedním z mnoha stereotypů, okolo nichž byl příběh vystavěn. Nemá-li žena dítě, je pro vyprávění irelevantní. Jiná než mateřská role pro ni neexistuje. Neplodnost se v tomto kontextu stává problémem světového významu. ___ Příběh mého syna předkládá utopický model světa, v němž národností, rasové i náboženské rozdíly ustupují myšlence pomoci bližnímu. (Číst film proti srsti, jde o příběh o tom, kterak kapitalistický svět udělal z balkánských zemí kurvy a následně jim sebral naději na lepší budoucnost.) ___ Špatní nejsou primárně lidé, ale to, co je přesahuje – válka a politika, pojmy filmem tak zobecněné, až se stávají bezobsažnými. Špatné jsou ty situace, které hrdinům způsobily trauma a ztížily jim seberealizaci a hledání vlastní identity (krize identity je nejnosnějším tématem filmu, žel nejhůře rozpracovaným). Abstraktní kategorii zla zastupují ti druzí, konkrétně nepojmenovaní, nevázaní na konkrétní dějinné období (ač pravděpodobně pocházející z divokého Východu, ne z vždy nápomocného Západu). Film z nás díky tomu snímá pocit viny a vyvolává příjemné tušení, jak dobře se vlastně máme. ___ Respektuji, že kýčů je třeba. Není ale třeba je nekriticky přijímat a akceptovat jejich banální vidění světa, který má v reálu mnohonásobně více barev a chutí. 50% (12.04.2013)

Hola! V nových filmech je již takřka samozřejmostí, že nás strhne přesně střižená, uhrančivá hudba, která dokáže probudit city, o kterých jsme ani nevěděli.. Nejednou jsem byl v tranzu, když skvělý soundtrack dotvářel obraz k dokonalosti.. Ještě nikdy se mi však, až dosud, nestalo, že by ve mě hudba sama o sobě zanechala tak hlubokou stopu, tak obrovské emoce, jako v případě nebeských tónů Eduarda Cruze. Herecký koncert madam Penélope a role, kterou zde hraje hudba, mi připravily neopakovatelnou emocionální nakládačku! Díky, měl jsem se opravdu filmově. Woo. (28.04.2013)