Présumé coupable

Nejsem žádnym znalcem hororů, ale zrovna před pár dněma jsem znovu viděl Shining - jeden z nejděsivějších filmů, který znám. A teď můžu říct, že se to vůbec nedá srovnat s čistou hrůzou a absolutnim děsem, kterej jsem prožil za hodinu a půl sledování tohodle případu - a to zoufalství ještě roste právě s uvědoměním, že já jsem to zažil neosobně a jen nějakejch 90 minut, a že někdo jinej tohle štěstí neměl. Na světě se samozřejmě děje spousta zvěrstev a jen o nich nevim, ale tohle je tak blízko... Tohle neni fikce, je to Evropa, demokratickej právní systém, je to pár kilometrů odsud a pár desítek měsíců zpátky. Škody na vztazích, zdraví a životech jsou absolutní, fatální a trvalý, a přesto nikdo ani v 21. století nenese zodpovědnost - je to označený za justiční katastrofu, a stejně to končí jen důtkou (sic!) pro jednoho (sic!) soudce. Je to úplně stejnej systém vyviňování se, zbavování se odpovědnosti, schovávání se za instituce a nadřízený, stejnej princip neochoty a neschopnosti dělat rozhodnutí s vědomím vlastního dílu zodpovědnosti, kterej doved nacismus přesně k tomu, čim byl - a je to přesně to, co je napříč "všeobecnou společností" tak jednohlasně odsuzovaný. A přesto se tohle může stát i v roce 2000+, přesto si to ti mocní dovolej, aniž by je to trápilo, a samozřejmě to vůbec nemusí bejt jen v Německu. Žádnej systém neni dokonalej - nakonec je to o lidech, a jestli se jako lidi i chováme v situacích, kdy máme moc. Hon byl super, ale tohle mě sežehlo ještě úplně jinak - asi právě proto, jakej kousek od nás tohle je a jak moc to je bez jakýkoli nadsázky skutečný. A Torreton byl struhjící. (03.11.2019)

Tak tohle je síla. Ta arogance ze strany policie i vyšetřujícího soudce byla natolik sugestivní, že jsem měl sto chutí skočit do obrazovky, pořezat jim ksichty, vyrvat ohryzky a rozšlapat je do jedný krvavý kaše. Doufám, že se za to, jak dokázali několika lidem totálně posrat život, budou až do skonání věků smažit v pekle. A jakoby příběh Marecauxe a spol. nebyl už dost tragický a k vzteku, vyšperkují to tvůrci na konci dodatkem, že soudce Burgaud, tedy zmrd, který to všechno zkurvil, dostal v roce 2009 důtku. Ty vole důtku! Málokterý národ mě dokáže nasrat tak, jako žabožrouti, ale tentokrát maj za to výjimečných 1000%. (27.01.2015)

Tak ma po dlhej dobe niečo naozaj rozčúlilo. Od začiatku filmu som si kládla tie isté otázky: či sa naozaj takéto niečo mohlo stať a ako je to možné. Príbeh je sám o sebe emocionálne vyčerpávajúci a veta "podľa skutočnej udalosti" to ešte znásobuje. Ale Vincent Garenq a Torreton ho posúvajú vyššie, vytiahli z toho ešte viac, aj keď by človek povedal, že už sa to nedá. Prežívala som s Alainom každý moment a rozsudok. Nesmiem opomenúť ani matku zneužívaných detí, že som mala chuť ju uškrtiť značí o výbornom hereckom výkone. Film by mali povinne vidieť všetci, čo pracujú a budú pracovať v justícii. (10.04.2016)

Film podle skutečných událostí s nasíracím efektem. Nevím jestli ten mladý soudce byl opravdu natolik arogantní i v reálu, nebo byl pouze úmyslně prezentován tímto způsobem, aby Présumé coupable v lidech utvářel celistvější a intenzivnější emoce s pocit hněvu. Já si myslím, že ve skutečnosti bylo mnoho věcí jinak, než se v onom filmu prezentuje. Práce soudců a právníků je velice složitá a těžká. Když se podíváme z pohledu exekutora, kterému bylo ublíženo a ukřivděno, tak vidíme jasnou nespravedlnost a pokud by vyšetřování opravdu probíhalo tímto způsobem, kdy se ignoruje jasně prokazatelný rozpor ve výpovědích a opomíjí fakt, že je spousta věcí jen domněnka bez prokazatelných důkazů, tak se mladý soudce opravdu neuvěřitelně provinil a bezesporu si zaslouží zákaz činnosti plus pár let za mřížemi. Musím se, ale zeptat. Opravdu probíhalo veškeré šetření tímto způsobem? Nemohlo být jinak? Spousta věcí mohla být ze strany obviňující ženy dobře promyšlena a ve spoustě tvrzení dávat smysl. Oni soudci a vyšetřovatelé pohlížejí na věc trochu jinak. My tu jasnou nespravedlnost vidíme, když se nás něco týká, ale oni to nevidí. Neví co vše onen exekutor v životě udělal a neudělal. Nevidí mu do hlavy a jeho svědomí. Neví čeho je schopen, či není. Vždy když vidím film, kde je napsáno podle skutečné události, tak si pokládám otázku kolik toho je jinak, než se skutečně stalo. (29.08.2015)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)