Présumé coupable

Nechutně odpornej film o tom, jak někdy stačí, když vás někdo obviní z něčeho velmi závažného a presumpce neviny už pak jde dopr*ele. Na to se nedalo skoro ani dívat, a nemám sebemenší potřebu tohle vidět znova. Ke zničení až 13 životů stačí prolhaný fracek, jeho matka s velmi nízkým inteligenčním kvocientem a mladý francouzský úřednický soudce bez emocí. (29.06.2018)

Dokonale natocene drama, jak se clovek behem chvilky muze dostat do pekla... Uzasny herecky vykon Torretona a z faktu, ze je film natoceny podle skutecne udalosti doslova mrazi. Mozna bych si ve francouzskych veznicich predstavil vice muslimu nez jsem videl, to ale v zadnem pripade nemuze poskodit celkovy dojem. (13.06.2017)

No vida, že to jde natočit působivě film o křivém obvinění. Vemte jednoho výborného herce, přidejte slizkého soudce, kterému máte chuť v každém záběru rozbít ciferník a dochuťte bandou nevzhledných, nevzdělaných, zadlužených cigošů a použijte pro diváka chytlavé "true story". A jaká z toho vzejde panečku dráma. Že i zHUNTovaný ohyzda Mikkelsen si společně se samolibým "umělcem" Vinterbergem můžou tak maximálně vyHONit. O ději se vyjadřovat nebudu, jednoduše kulervoucí a technicky brilantně natočený. K samotnému případu se mi chce říct jen to - opravdu se podobný skandál udál v relativně civilizované Francii? Ten multikulti přístup je jednou zabije, říkám to pořád... (04.01.2014)

hodne solidne ztvarnena soudcovska arogance a zvule, nedokonalost a absurdita systemu (vykonne i soudni moci); soucasne take nazornost v pomijivosti lidskych zivotu a dopadech lidskych predsudku, ktere v divakovi, zvlaste ve vztahu k citlivemu tematu jako je pedofilie, vyvolavaji spoustu otazek vcetne presumpce (ne)viny. nestudoval jsem pripad, ale verim, ze k procesnim chybam, ktere pripad ve filmu provazely, mohlo dojit. vzhledem k mlademu veku soudce burgauda je k zamysleni i jeho zpusobilost a minimalni vekova hranice pro vykonavani funkce soudce. nedelam si iluze, ze neexistuji podobne pripady kdekoliv na svete. (30.03.2014)

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)