Présumé coupable

„A děti nelžou.“ Ať žije spravedlnost (ve všech svých podobách). Bez velkých okolků přiznávám, že mě tenhle snímek emocionálně totálně semlel. Tím, co film v divákovi vyvolává, se hodně blíží k o rok mladšímu dánskému Vinterbergovu kousku (ale to i kvalitou). A jestliže u Honu jsem cítil především hněv, zde to bylo hlavně čiré zoufalství. A možná poprvé se mi u filmu stalo, že jsem se díval na hodiny skrz čas zbývající do konce ne proto, že bych se nudil či skřípal zuby nad jeho blbostí, nýbrž kvůli tomu, jak dlouho ještě bude muset hlavní hrdina (a já s ním) trpět tímto terorem a nespravedlností. Výtky? Jen jsem obtížně věřil tomu, co už konstatoval sám hlavní hrdina, tedy převezení za sestřenicí (ale vlastně mě to při vší té absurditě ani nepřekvapuje). Stejně jako jsem šokován, že z Bruselu nepřišel okamžitý zákaz distribuce tohoto filmu kvůli „ohyzdnému rasismu“, který snímkem prostupuje, že…no nic, 5* a budu si raději nalhávat, že některé skutečnosti si tvůrci jen vycucali z prstů. „Ležím na lůžku a čekám....čekám na to, až to skončí.“ (13.07.2016)

Neskutečně silný film, kde opět Francie potrvrzuje své nesmírné filmové kvality. Miluji filmy ze soudní síně a zde byla atmosféra hodně dusná a znepokojivá. Hlavní hrdina je nespravedlivě odsouzen z velmi nepříjemného činu ( pohlavní zneužívání dětí) a dostává těžký psychický nátlak z každé strany. Při finálním rozuzlení drží divák ruce v pěst a má chuť spáchat něco nekalého. Hodně dobré 85% (02.11.2017)

No vida, a to jsem si myslel, že něco takového je možné jen u nás, případně ještě tak snad v Severní Koreji! Obdivuji ústředního pana sprostého podezřelého - já na jeho místě bych patrně byl několik dní po zprošťujícím rozsudku opět vzat do vazby, tentokráte pro brutální umučení vyšetřujícího soudce a jeho justiční suity. K čemuž bych se hrdě přiznal. Velmi sugestivně podané. (20.05.2015)

Obsahuje spoilery!!! Vůbec nechci tenhle film nějak hanit, tvrdit, že není natočen podle skutečné události, nebo jakkoliv jinak srážet, to rozhodně ne. Vůbec mně nevadí, na jaké téma byl natočen, ale hlavně jakým způsobem, což je velký rozdíl. Když pominu hodně nelogických momentů, (výslech bez advokáta, umístění do vazby, spolu asi s 15 spoluvězni, hledání otisků prstů, až po pár měsících, výslech v den rodinné tragédie, stupidní chování soudce), tak největší problém spatřuji v samotném procesu, zhruba tak 10 minut před koncem, to jsem si připadal, jako v nějaké tragikomedii a ne v normálním dramatu. To tlačení na pilu, bylo pro mě až moc velké a vůbec celé mi to přišlo, jako těžká hra na city diváků. Tím se nechci vůbec zastávat soudního systému, který nejen ve Francii, ale i u nás jistě není dokonalý a už vůbec bezchybný, o čemž jsme se už několikrát mohli přesvědčit. Utrpení nevinně obviněných lidí, muselo být strašné, bohužel, skoro totéž se dá říct o zpracování, tohoto určitě výborného námětu, který mě tady minul opravdu hodně. Minimálně o parník. (28.01.2015)

Jedná se o rekonstrukci justičního "omylu", ve kterém čistá, sprostá lež, kterou posvětila arogance státních zástupců a soudců, zničila životy několika chudáků. Je docela s podivem, že tohle vypuklo ve Francii, tématem zneužívání dětí by to odpovídalo spíš na severské země. Filmařina je to reálná, znepokojivá a soucit vyvolávající. Kdo by jste měli na něco podobného chuť, určitě doporučuju, jinak je to samožřejmě něco, co vám klid do duše nevnese. 85% (18.11.2015)