Stockholm East

„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ (16.01.2022)

Tenhle film celou dobu balancuje přesně na pomezí čtyřkového hodnocení. Nakonec ale spadne dolů, těsně před cílem. Samozřejmě mám teď na mysli konec, který mi přišel, jako z amerického a nikoliv švédského filmu. Herci jsou jinak přesvědčiví, příběh celkem taky, ale tohle celá přijde naprosto vniveč. Škoda, nedá se nic dělat, jsou na světě i horší věci, to zcela nepochybně. (21.06.2014)

V první řadě je třeba říct, že se nejedná o standardní skandinávskou pětihvězdičkovou depinu. Tenhle film totiž nešokuje koncem, ale naopak hned z kraje na začátku. Takže prvotní šok vyústí maximálně k tomu, že vytvoří depresivní atmosféru, kterou se táhne celý film až do samotného závěru. A jelikož je závěr naopak pozitivnější, než by milovník skandinávské kinematografie vůbec kdy mohl tušit, tak nelze jinak, než sáhnout k hodně slušné tříhvězdě. Tu si mimochodem zaslouží samotný Mikael s Iben, kteří předvádí parádní herecké výkony. Příběhově tu ale někdo zkoušel pojmout skandinávské drama z trošku jiného úhlu pohledu a přiznám se, že standardní Skandinávie mi je přeci jen trošku milejší. I přesto...hodně slušné drama. (27.05.2017)

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. (14.11.2011)

Oklikou po povrchu místo "po skandinávsku" na dřeň se Stockholm East bohužel dopracovává k rozpačitému hodnocení. Příjemně minimalistickou hudbou a obrazem jakož i herci boduje, ale vysolit tolik klišé a upřít obecenstvu pořádnou výstavbu charakterů - to se prostě neodpouští. Sorry, rozhodně se víc vyplatí podívat na Another Earth. (19.04.2013)