Parade

Černý humor a svižné tempo kritice tmářství sluší. Škoda jen těch hollywoodských manýrů, roztahanosti a opakování banálních vtipů. Ke konci snímek padá k popírání sebe sama využíváním mnoha stereotypů. I tak ale pro množství povedených gagů a tendenci tnout do živého stojí za to Dragojevičovo dílo vidět. (21.07.2015)

Být hysterická buzna v civilizované společnosti není v dnešní korektní době až tolik zdraví škodlivé a může to vést v krajním případě maximálně tak k ruptuře konečníku nažhaveným milovníkem pánských kolonoskopií. Je to prostě taková roztomilá parafílie jako každé BDSM, fetišismus či voyeurství a měla by být, pokud vás zrovna někdo proti vaší přirozenosti nenutí svázaného, zbičovaného, s klipsnama na bradavkách připojenýma k autobaterii očichávat rok nošené silonky profesionální bezďačky a čumět při tom na šukající klokany, všeobecně otevřeně tolerována. Svou obvyklou filipiku o rozdílu mezi zcela pochopitelným vynucováním si tolerance a afektovaně nepříčetným vynucováním si všeobecného globálního názoru, že je sodomie úpa normální a naprosto přirozená, protože i Ježžžyššš byl beztak gej, tentokrát, milí kakaošťouchové, výjimečně vynechám, abych vám zase nerozkrvácel hemoroidy. Být však hysterická buzna v národech nekulturních animálních hovad či náboženských fanatiků (čti na jih od Segedínu a na východ od Popradu), kde se sice každý zkurvený vrah před i po vraždě pokřižuje, pomodlí a je mu odpuštěno, ale ocaď pocaď!, je naopak zdravotně závadné převelice a může to vést až k ruptuře lebky nebo páteře rozlíceným neonacistou, sveřepým fundamentalistou či vymatlaným šosáckým stoupencem maršála Tita. A tak když se zarputilý řiťopich Bukvo Jebčič a jeho kohorta princezen s ohryzky rozhodnou vykřičet své buzerantství na celé Srbsko prostřednictvím otevřeného buzního defilé, je to neuvážený hazard se životem, a holky budou potřebovat více než solidní pánskou ochranu. A co může být lepšího, než svým homolkaním vytvořit jednotnou frontu kdysi na zmrd znepřátelených bezskrupulózních vyhlazovačů z řad Miloševičových eskader smrti, Tudjmanových etnických čističů a Karadžičových genocidérů, kteří se nyní jako jeden vypatlanec a náhle nerozluční kamarádi semknou na obranu balkánského homokládství. Je z toho rádoby homomédie a svérázné karikaturní až bizarní vypořádávání se s mrazivou minulostí i teplou přítomností, místy i dost vtipné a hustě černotumorné, které však zanechává na patře nahořkle žluklou chuť dlouho nemytého žaludu a v srdci velkou radost, že nám nic z toho zatím zaplaťsatan nevpustili do Šengenu. A nejen v zájmu volně se gajprajdujícího středoevropského buzerantstva velmi doufám, že to tak i zůstane. (25.04.2019)

tento film mi byl doporučen a těšil jsem se na něj skoro rok a tak jsem titulky stále vyhlížel. Docela mně zklamalo, že nebyl zařazen do programu letošních Mezipater, kam by rozhodně patřil. Přesto jsem se dočkal. Jasně dokazuje smysluplnost Gay Pridů, především v zemích postižených silných vlivem zkostnatělých církví a nebo zakomplexovaných buzen, jako je to u nás. Je to silný film, který ukazuje absurdnost násilí proti přirozenosti a navíc s dostatečným nadhledem, i když jako komedii ho brát přímo nejde. Ve výsledku nepředpojatý film pro všechny. Tak po čase se to zakulatilo na 5hvězd. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.12.2012)

Sexuálne menšiny, balkánske traumy a snaha o usporiadanie pochodu tých, ktorí sa cítia byť diskriminovaní. Realizácia takto znejúceho námetu je napodiv viac-menej oslobodená od plochých moralít a fráz, namiesto toho ponúka silný, uveriteľný príbeh o tom, ako je takmer vylúčené spoločensky poraziť všeobecne panujúce predsudky . Film sa síce nevyhne zopár klišé o homosexuáloch, či balkánskych národoch, no napriek drobným výhradám ponúka výpoveď, ktorá si nedáva pred nos servítky humanistického pokrytectva a pomedzi LBGT* riadky ukáže život na území bývalej Juhoslávie prenikavým pohľadom zvnútra a zároveň z nadhľadu. Pre mňa osobne prekvapenie roku. *LBGT = Lesbický, Bisexuál, Gay, Transrodový (29.10.2012)

Zaujalo mě to už od prvních záběrů aka takového menšího slovníku "nářečí" nebo spíše "nadávek". Je to holt děs, co se děje všude kolem nás. Nedávno jsem viděla něco s podobnou tématikou a taky mě to hodně dostalo. Hrozně vtipné mi přijdou ty řeči chlapů, co říkají lesbám, že oni je mohou vyléčit a že asi jim to ještě asi nikdo neudělal pořádně... och jak ješitné a hloupé:D Hrozně se mi líbilo, jak se postupně rýsovaly vztahové linie, kdo jak proč co. Srbština je vážně nádherný jazyk aka aby nás nevyjebali a perlička: ve filmu řekli "najebani sme" a české titulky psaly "jsme v prdeli" :D Lemonade byl nehorázně vtipná karikaturka. "A teď když máte přispět k ochraně lidských práv a té kokotiny... (podívá se na tahák napsaný na ruce)... nenásilný komunikaci, se chováte jak buzny!" Nádherný motivační proslov jak prase. Jeho spánkové pozice mě dostaly. Nejlepší byla ta, jak se držel lampy, kolena na židli a nohy na stole. Tohle je jeden z těch naprosto humorných snímků, který zničehonic nahodí něco nehorázně smutného, což jsem opravdu nečekala, takže mě to dost překvapilo. Vtipné mi přišlo to, když se narodil nový oslík a chorvat "Udělám mu profil na fejsbuk hmm?" a vyfotí ho. Nebo záběr, když Lemonade otevřel dveře a tam spala jeho snoubenka s lesbou, kamera se otočí na něj a on? Měl parohy. Měla bych se asi více zaměřit na srbskou tvorbu, protože jsem viděla teprve druhý snímek, ale oba dva mě braly. "Kde jsou Bolek a Lolek?" (20.02.2014)