Ministr

Politika je pánske huncútstvo zvykli vravievať naši predkovia. Dnes je to ....a tu nemôžem generalizovať. Podmienky štátnosti a jeho vzťah k občanovi vo FRA nepoznám, keďže som tam bol ako turista iba raz jeden deň. Avšak miera zodpovednosti, funkcie právneho štátu, systém decentralizácie, je podobný všetkým vládam. Niekto je rád ovládaný, iný by vládol sám. Je zrejmé, že štát ako útvar je potrebný, lebo ľudia sú len ľudia a nie zoskupenie nebeských anjelov. Vytvorenie aparátu by však malo byť čo najmenšie. Vyváženosť vzťahu občan-štát, nezávislé trojdelenie moci a vyvodenie zodpovednosti sú trojzubcom potrebným k všeobecnému blahu. Akonáhle však máte v rukách moc, nikto nie je nad vami, meníte sa. X garnitúr sa vystrieda pri moci a vždy je rovnako. V podmienkach SR nie veľmi dobre. Občan nie je cenený, len za samotnú existenciu. Vláda žije z nás, parlament tiež. Občan je vždy zdrojom moci a kde to tak prestáva byť (pre aroganciu, výsmech a beztrestnosť) nemožno hovoriť o vyspelosti právneho štátu. Minister je nudným, kŕčovitým, dialógovým, hnusným, odpudivým nazeraním do kuchyne „politiky“ obdarený dvomi surreálnymi snovými víziami. O obsahu netuším, filmová forma zvádza do artu a túžby navodiť u diváka stres. Z práce a ..a ničnerobenia. Za seba môžem povedať, že poteší starosť o verejnú mienku. U nás niečo nemožné. (videné 01.12.2013, BDrip) (02.12.2013)

Ne všemu člověk z vysoké politiky rozumí, ale dobře ukazuje jak jedna bílá vrána ve vládě nemůže zpívat jinak než ti ostatní, ale také že vláda vládu nedělá, ale za jejími rozhodnutími bývají často ještě vyšší zájmy. Zájem privatizovat železnice kupříkladu, který vláda může jen zkorigovat tak, aby státu zůstal většinový podíl. A neopatrný Bertrand se prořekl, že on železnice nezprivatizuje - a už se to s ním veze. Výborný film s výbornou režií a krutými scénami, ovšem vystřiženými z reálného života, jak havárie autobusu, tak havárie na ještě neotevřené dálnici. Nu, my asi takové ministry jako tenhle vzor mít hned tak nebudeme... (05.02.2017)

Většinou si filmy vybírám podle určitých kritérií. Když jdu do Challenge Tour, beru to často podle dostupnusti - tedy, co odpovídá zadání a jde tou dobrou v televizi. Je to sice trošku bláznivá tour, ale na druhou stranu se dostanu ke snímkům, na které bych se normálně nepodívala. Má svou velkou přednost - od snímku naprosto nic neočekávám, většinou o něm nic nevím a jenom se nachávám unášet dějem. Určitě je lepší nemít žádná očekávání, divák je svobodnější. U Ministra se mi to vyplatilo. V první části jsem měla trochu problém soustředit se na děj a jednotilvé postavy, ale jak děj postupoval, dostala jsem se přesně do jeho tempa. Postava sympatického muže, který je vystavený velkým tlakům z venčí a snaží se zůstat člověkem. Příjemná muzika i kamera. (05.03.2018)

Expresionistická variace na téma Jak chutná moc. A velice dobrá variace na svět politiků, ve kterém vše ztrácí význam, a mrtvé dívky při autobusové nehodě jsou stejně nepříjemné jako vdechnuté sousto hamburgeru. I když je film zpočátku pro diváka docela iritující (a tomu napomáhá i "hudba"), po chvíli se cesta do pekla jednoho ministra stává skluzavkou a vy si začnete vybavovat kauzy české politiky odpovídající jednotlivým epizodám, ve vyprázdněné mluvě politiků a v impotenci jejich činů poznáte i fráze z české kotliny. Film ve svém tempu využívá sice mnoho klišé a občas sklouzne ke karikatuře, ale nikdy nemíří do prázdna. (27.06.2012)

Z tohoto filmu mám rozporuplný pocit. Na vině je asi mé očekávání zžíravé kritiky života jednoho ministra a politického systému, místo toho je to spíše sonda do charakteru člověka, který je shodou okolností ministr, a která vyznívá chvílemi trapně, chvílemi pateticky a chvílemi prostě lidsky. Velmi se mi líbil Michel Blanc v roli inteligentního a klidného poradce Gillesa. (13.12.2012)