Enderova hra

Jako ilustrace k předloze velmi dobré. Film zachovává celou řadu motivů z Cardovy fenomenální knihy, ale překlad z jednoho média do druhého se přesto nezdařil zdaleka tak dobře, jako např. ve Watchmenech. Úskalí Enderovy hry v tomto případě představuje fakt, že na rozdíl právě od Watchmenů se nejedná o vyprávění, kde postavy jsou symboly, či přesněji řečeno různými stránkami centrálního tématu, ale naopak v jeho středu stojí titulní postava. Ender napříč knihou prochází složitým vývojem a její vyprávění pečlivě buduje různé jeho stránky a aspekty jeho osobnosti. To vše je z filmu vynecháno a namísto toho se prostě ve snaze zachovat všechny klíčové dějové body film žene od jedné scény ke druhé a namísto toho rezignuje na hlubší prokreslení i psychologizaci figury. Nutno uznat, že když divák film rozanalyzuje, lze v něm vystopovat zlomky poměrně komplexní postavy. Nicméně při samotném sledování překotně ubíhajícího filmu Ender nevyhnutelně zůstává jen loutkou vláčenou od jednoho zvratu ke druhému. Kdyby tvůrci namísto samoúčelných vesmírných moneyshotů předěly mezi sekvencemi věnovali zaměření se na hlavního hrdinu a jeho samotu a vnitřní pocity, mohlo to třeba dopadnout ještě lépe. (23.08.2014)

Dokážu pochopit, že pokud byla předloha dobrá, že si film své příznivce najde, taky bych asi hodnotil lépe, ale bez znalosti knihy bylo pro mě sledování tohoto blábolu doslova utrpením. Hrůza, děs po všech stránkách. Ať už se jedná o stupidní nápad s dospívajícími "ochránci Země", natvrdlý děj plný blbých dialogů a scén nebo naprosto stupidní konfrontace mezi postavami, tento film si ode mě prostě nezaslouží ani tu jednu hvězdu, nevím za co bych ji mohl dát. Navíc moje averze vůči MáslovýmuPoli se prohlubuje... Tento film je z mýho pohledu jeden velkej sci-fi omyl tohoto roku a jedno z nejhorších sci-fi, co jsem kdy viděl. 10% (04.02.2014)

Uplácat ze zajímavé, poměrně drsné a psychologicky namakané předlohy Hostitelské Stmívání v Bradavicích může jen naprosté, nekulturní hovado. A povedlo se! Dvanáctiletí smradi zase mohou do kina bez dozoru, Majer s Metrem a Godvynem si namažou macatější vrstvu jeseteřích jiker na macesy, protože skvěle zacílili, já jen hodím kosu z Májky a už teď hrůzou nespím, až začnou restartovat a přizpůsobovat assbookové mentalitě třeba Vetřelce. Taková náctiletá Riplyjová, osudově zamilovaná do vetřelčí matky, co se množí tak, že rozsévá mezi lidmi Amorovy čípky a pak jim z pupíků vylétávají růžové bublinky s ňuňu mimozemskými štěňátky, to bude čtvrtý jezdec filmové apokalypsy, já se na to vyseru úplně a půjdu raději zamořit nějaký knižní web. (08.11.2013)

Tohle je trochu osobní záležitost, protože jsem četl nejen hlavní Enderovu sérii, ale také paralelní příběhové linie, takže mi je svět Endera, Fazolka a dalších blízký. I proto musím odhodit klasické fanouškovské růžové brýle a nehledat zbytečné rozdíly oproti předloze (to třeba ve zkratce na konci komentáře). Zfilmování Enderovy hry se jednoduše povedlo, převedlo román s několika vrstvami vyprávění do smysluplného a funkční celku. Ano, je to chladný film. Ano, musíte přijmout jeho pravidla, hlavně děti-velitele. Ano, není to typický mainstream, a právě proto chtělo výsledné ztvárnění filmu od Hooda a dalších zúčastněných velkou odvahu. Spektakulární momenty (bitvy, bitevní sál, simulátor, ten je jak mé vysněné hraní počítačových her jako byl Homeworld nebo Starcraft:)) jsou střídány intimní rovinou vyprávění (rozhovory důstojníků, "hra"). Scény se rychle střídají, příběh se odvíjí až nečekaně rychle a s postavami se nedokážete pevně sžít, takže pro vás vlastně zůstává důležitý jen Ender a Graff, na ostatní tu prostě není místo. Na jednu stranu je to krok směrem k divákovi, který nechce vidět tří hodinovou cestu do duše dětského velitele, ale současně tu chybí propojení postav, jejich vzájemná hlubší interakce a pochopení (především vztah Endera a jeho sourozenců). To je právě hlavní mojí výtkou k filmu, že neustále utíká směrem dopředu, děj není časově upevněn (ztrácíte pojem o čase, jak byl dlouho Ender u mloků? U draků?) a jako by divák přicházel o nějaké vnitřní spojitosti (vynechané další příběhové linie a vnitřní vazba postav na autoritu Wiggina - trénink draků). Do dvou hodin ale nešlo dostat všechno a to hlavní, to hlavní ve filmu je. Díky za to i tou poslední hvězdičkou v hodnocení, kterou bych jinak asi vynechal. PS: doporučuji knihu, vlastně minimálně první dvě, protože pro mě je Mluvčí za mrtvé ještě lepší než Enderova hra, jen o jejím zfilmování pochybuji opravdu hodně... PPS: teď počkejme deset let, než svět bude připraven na Mluvčího za mrtvé (a následnou Xenocidu) a herci dorostou do svých rolí:) (04.11.2013)

Předlohu neznám, a tak jsem se mohl nechat překvapovat... A že bylo čím. Film je nečekaně vážný, konverzační a zkrátka herecký, triky ani akce v něm rozhodně nehrají prim, a to mě velmi potěšilo. Stejně jako hlavní hrdina, který není klasický ufňukaný chudáček, jemuž nikdo nevěří, nýbrž sebevědomý mladý muž, jenž si jde za svým - respektive za tím, za čím jiní chtějí, aby šel. Harrison Ford dostal hodně prostoru, což je také fajn, Ben Kingsley byl spíše taková ozdoba, ale důležitá. Závěr jsem nečekal a jeho myšlenka - a tedy i myšlenka celého filmu - je chvályhodná. Škoda je jen pohříchu nevýrazné a nenápadité hudby a několika nelogických věcí - proč na závěrečnou strategii nepřišel nikdo z dospělých například (v knize to možná vysvětleno bude). Navzdory tomu, že se mi Enderova hra vcelku líbila, bych ale druhý díl oželel. Jak známe Hollywood, už by totiž nemusel být tak sympaticky "nevelkofilmový". Tři a půl. (13.09.2015)