Enderova hra

Když se dívám na zdejší hodnocení vidím, že jsem evidentně ovlivněná knižní předlohou, která je prostě geniální a filmové zpracování jí nesahá ani po kotníky - ale dobře, protože jsem ovlivněná, přidám jednu *. Chápu různé zkratky ve filmu, všechno by se do filmu nevešlo, rozhovory s ostatními, které neexistovaly, ale film nevystihl vůbec Enderovou izolovanost, jeho zoufalství, vždyť on ani nevypadal, jako šikanovaný, Petře dali příliš velký prostor, tak důležitá nebyla a nejvíc mě štvalo, že neměli tu odvahu udělat Endera malého - vždyť mu bylo šest, když nastoupil výcvik. A ten konec, to byla jedna obrovská zkratka toho, co se stalo po mnoha letech a úplně jinak. (16.02.2014)

Co působí ve 250stránkové knize jako přirozený vývoj za měsíce/roky, v Gavinově filmu vyznívá dosti zkratkovitě (z první školy do druhé a šup do třetí). Ubírá to na psychologii postav – přátelství jsou pouze naznačena, spory přímočaře vrženy na diváka (hlavně Bonzo) a vnitřní motivace naťuknuty. Casting se však až na výjimky velmi povedl. Typově úplně mimo je N. Anonzie, jehož seržant Dap není ani trochu drsný a přísný. Ford vypjaté situace zvládá bez úšklebků a nepatřičných legrácek. Jenže hlavní problém tkví v tom, že hlavní postava je náctiletý chlapec, který rozkazuje týmu, jehož členové jsou starší než on. Na jeho bedrech leží osud celé planety, což působí místy až příliš vypjatě a supervážně. Ender se vzpírá autoritám, je nezdravě navázaný na svou starší sestru atd. – to vše by šlo u puberťáka akceptovat, ovšem proč by zrovna tento nadaný chlapec měl být mesiášem, není uspokojivě vysvětleno./// I přes rating PG-13 rozhodně nejde o infantilní sci-fi pohádku. Děti se zde mlátí, škrtí a urážejí. Film poměrně dlouho tematizuje šikanu, ale nevyznívá to jako laciná moralita. Škoda však, že se Hood jakožto scenárista nezaměřil více na pochroumanou morálku světa dospělých, kteří neváhají mladé adepty vystavovat podmínkám, které by v normálním civilizovaném světě neprošly./// Velkým pozitivem filmu jsou vizuální efekty (některé záběry připomenou Gravitaci), na nichž je skutečně vidět avizovaná dlouholetá práce. Když Ender plachtí se svým týmem v tréninkovém centru s nulovou gravitací, do toho hraje Jablonského pompézní hudba, tak Gavin dokazuje, že od Wolverina postoupil o světelné roky. Bohužel některé dialogy zní příliš pateticky a občas se nelze neušklíbnout, ovšem místy neskutečně mrazivá a zlověstná atmosféra to kompenzuje. Tlačí na vás tíha světa, v němž děti bez dětství musí zachraňovat dospělé./// *Spoilery* Objevení termiťanky za dveřmi Enderovy ubikace je dráždivě nelogické stejně jako a) nezájem všech lidí zjistit, jak Mazer odrazil nepřítele, b) finální "strategický manévr", který žádného zkušeného vojevůdce nikdy nenapadl... 70 %. [Kino] (03.11.2013)

Ender, chlapec obdarovaný mimoriadnymi schopnosťami určenia stratégie boja je odvedený od svojej rodiny, aby v špecializovanej "armáde" pre talentované "deti" dotiahol svoje prednosti k dokonalosti. Ľudstvo čaká krutý boj s mimozemskými bytosťami zvanými "Termiti", v ktorom by mal "vyvolený" Ender zabezpečiť víťazstvo. Podarí sa mu zabrániť invázii? Dobrodružná sci fi rozprávka pre teenagerov. Napriek tomu, že pár efektov skutočne zaujalo a záver pomerne prekvapil, predsa len, fanúšikov si tento film nájde najmä v nižšej vekovej kategórii. (23.02.2014)

Myslím, že Klerik to vystihol výborne a mám rovnaký názor - ako zastúpenie myšlienkovo extra nabitej predlohy je to obstojné, ba možno až chvályhodné. Samozrejme, že výpadkom, skratkovitosti, zjednodušeniam a sem-tam prehnanému klišovitému symbolizmu sme sa nevyhli. Ale stálo to za to :-) A dúfam, že film inšpiruje niektorých ľudí, aby si prečítali knihu, v ktorej objavia oveľa, oveľa viac. (04.05.2014)

Jako ilustrace k předloze velmi dobré. Film zachovává celou řadu motivů z Cardovy fenomenální knihy, ale překlad z jednoho média do druhého se přesto nezdařil zdaleka tak dobře, jako např. ve Watchmenech. Úskalí Enderovy hry v tomto případě představuje fakt, že na rozdíl právě od Watchmenů se nejedná o vyprávění, kde postavy jsou symboly, či přesněji řečeno různými stránkami centrálního tématu, ale naopak v jeho středu stojí titulní postava. Ender napříč knihou prochází složitým vývojem a její vyprávění pečlivě buduje různé jeho stránky a aspekty jeho osobnosti. To vše je z filmu vynecháno a namísto toho se prostě ve snaze zachovat všechny klíčové dějové body film žene od jedné scény ke druhé a namísto toho rezignuje na hlubší prokreslení i psychologizaci figury. Nutno uznat, že když divák film rozanalyzuje, lze v něm vystopovat zlomky poměrně komplexní postavy. Nicméně při samotném sledování překotně ubíhajícího filmu Ender nevyhnutelně zůstává jen loutkou vláčenou od jednoho zvratu ke druhému. Kdyby tvůrci namísto samoúčelných vesmírných moneyshotů předěly mezi sekvencemi věnovali zaměření se na hlavního hrdinu a jeho samotu a vnitřní pocity, mohlo to třeba dopadnout ještě lépe. (23.08.2014)