Od písně k písni

Metafyzický a filozoficky čarovný Terrence Malick sa zakúsol do veľmi plodnej témy ktorá je môjmu srdcu veľmi blízka. Hudba, hudobný priemysel a festivaly. Opäť to je krásny aj smutný film zároveň. Je plný myšlienok a otázok bez odpovedí, pre niekoho nudný pre niekoho podmanivý zážitok plný hereckých hviezd. No zase úplne ma to na zadok, ako jeho predošlé filmy nepoložilo, niektoré zábery, hlavne tie z gopro, boli určite na rýchlo spackané a tá impozantnosť sa v nich strácala. No a ešte improvizácia u hlavných postáv mi nie vždy sadla, strih pri nich nebol nejako extra zvládnutý. Podaktorí hudobníci v cameo úlohách to zvládli lepšie. (10.07.2017)

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)

Já Terrence Malicka asi nikdy nepochopím. Malick si točí filmy natolik po svém, že ho za to jistým způsobem obdivuji. Točí a nezajímá ho jestli to někdo pochopí nebo jestli to někomu něco řekne, hlavní je, že jemu to naprostý smysl dává. Nejvíce mě mrzí, že film postrádá jakýkoliv náznak smysluplného vyprávění. A nebo tam je, a já jsem si ho nevšiml pod tunou monologů, které jsou o všem a zároveň o ničem. Malick opět vykouzluje s Emmanuelem Lubezkim nádherné záběry, které jsou pastva pro oči a začínající filmaři by se z nich mohli desítky hodin učit. Na desítky ba stovky záběrů se kouká, tak moc luxusně, jen kdyby alespoň trochu dávaly smysl. Navíc má Malick opět famózní obsazení Gosling, Rooney Mara, Fassbender, Blanchett, Portman(takhle sexy už hodně dlouho nebyla) a nebo Bérénice Marlohe a nedokáže ho ani z poloviny využit. Je to doslova plýtvání potenciálem všech zúčastněných. Nejsmutnější je, že díky tomu roztříštěnému vyprávění a střihu, začnou všechny ty krásné záběry a okamžiky z filmu splývat dohromady a po pár hodinách, si z filmu moc věcí pamatovat nebudete. Obrovská škoda. S klasickým vypravováním by byl Song to Song výborný film, takhle je to jen zajímavý tvůrčí film, u kterého stačí vidět trailer. (26.07.2017)

Musím se pochlubit, že jsem asi po 3 minutách poznal, kdo má na svědomí kameru. Lubezki je v této kategorii prozatím nedostižitelný, a pokud se nebudu věnovat kameře já, tak bude pravděpodobně nedostižitelný navždy. Terrence Malick tvoří filmy s jedinečným rukopisem a tato kamera jeho filmu sedla jako facka na tvář nadrženého puberťáka. Film ovládla takřka až snová atmosféra. Moc se nemluví. Děj je divákům servírován prostřednictvím uměleckých záběrů a myšlenek zúčastněných. Film se soustředí na vykreslení partnerských vztahů mezi postavami a jde v tomto ohledu velmi do hloubky. Vykreslení je to natolik komplexní, že se ve filmu alespoň na okamžik najde každý. Jediná moje výtka směřuje k přestřelené stopáži. Výrazné pokrácení by prospělo samotnému filmu i divákům. Přeci jen se to celé nese v tom samém duchu s absencí nějakých momentů, které by měli potenciál diváky uhýčkané ke spánku nějakým způsobem probudit. Ve druhé polovině jsem neustále ztrácel pozornost. Závěrem musím pochválit všechny zúčastněné herce a herečky. Zejména duo Gosling Fassbender určitě nenechalo jediné kalhotky suché. (03.07.2017)

"Tohle... Tohle a nic víc..." Mladicky nespoutaná filmová báseň (film-závan; film-řeka; film-vlna) o hledání pevného, neochvějného a stálého v dnešním tekutém a beztížném světě bez iluzí, svědomí a zásad. To pevné a neochvějné (neochvějné jako Sluncem prohřáté tělo žulového dómu Enchanted Rock, symbolického vrcholu oné dětsky čistočisté lásky mezi Faye a BVm, dalších z řady Malickových kormutlivých, po volnosti, výšinách a naplnění bažících poutníků-ptáků) přitom Malick – tak jako ve všech svých předešlých víc-než-filmech – nachází v tom zdánlivě nejprostším a (žel i) nejvíce přezíraném: ve světle lásky, v živoucím nyní přítomného okamžiku a v nenáročném (venkovském) životu v těsném kontaktu se zemí, půdou, oblohou, zvířaty a vším zeleným, pučícím a divoce, tak divoce se pnoucím; nebo jak by řekl sám Malick – v kontaktu se skutečným, zázračným. (18.06.2017)