Od písně k písni

Komplexná, harmonicky vykreslená paleta pocitov snád všetkých fáz partnerských vzťahov. A keď si pomyslíte, že do vykreslenia vôbec všetkých životných pocitov vo filme chýbajú už iba vzťahy hlavných postáv s rodičmi a nejaké to úmrtie, Malick domaľuje aj tie. K tomu pre dámy romantický Gosling a drsnejší Fassbender (déja vu jeho role zo Shame), a pre pánov živočíšne príťažlivá Portmanka či lezbické iskrenie medzi Bérénice Marlohe a nebudem prezrádzať kým. No neber to! (18.04.2017)

Faye, ktorá chcela tak veľmi žiť zaujímavý život, že brala všetko čo jej ponúkol, ale zabúdala byť sama sebou. BV, ktorý opustil obyčajný život, aby sa stal "niekým", stihol sa zaľúbiť, byť oklamaný a zistiť, že to pravé je ten obyčajný život a láska v ňom. Cook, ktorý si myslel, že je boh a môže všetko, ale nemohol. Rhonda, ktorá sa ocitla v úplne inom svete, z ktorého mala strach, ale nedokázala ho nechať za sebou. Malick nám vyrozprával príbeh, spôsobom sebe vlastným, ale veľmi zrozumiteľne. Príbeh, ktorý je plný nešťastných ľudí .... a lásky. Vybral nádherné lokality a skvelé miesta. O Lubezkiho kamere netreba hovoriť a miestami zaznela fakt skvelá muzika. (10.07.2017)

Prvá hodina ma fakt bavila. Veď čo viac ako Lubezkeho kamera, dvaja fešáci, nezbedná Rooney Mara a poetické zábery (Portmanku ani nespomínam, pretože vo filme hrala bohužiaľ asi tak desať minút, nedajte sa zmiasť "hlavným" obsadením). To, že film nemá prakticky žiadny dej a že skáče z jedného cez druhé by mi ani nevadilo. Keď som však ani po hodine u postáv nezaznamenala absolútne žiadny vývoj a že Rooney neustále len smoklila, hneď ako sa jej opäť začalo krčiť čelo, modlila som sa, aby opäť neplakala, lebo by som to už snáď neustála ani ja. Zo zúfalstva. A to som sa na Song to Song fakt tešila. Videné na Art Film Fest 2017 (22.06.2017)

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)

Film, který se dá posuzovat hned na začátku; do konce se s ním - tedy v něm - nic moc neděje. Všechno je tu celkem běžné (režie, kamera, herci atd.), ale ne docela. Kladou se řečnické otázky, na které se zevrubně odpovídá; a zásadní otázky, na které se neodpovídá; jak také jinak, když to jsou otázky věčné a život tak dočasný. Pokud film chytí na začátku, potom drží až do konce. Dokonce se dá říct, že je stále lepší, že zraje jako víno; v čem je ale stále lepší, se už dá říct asi obtížněji. Přese všechno postmoderní "příběh/nepříběh" jak vyšitý! Ostatně vždyť se stále jedná jen o jeden akord! Pozn: Vysoké rozlišení obrazu zde - na rozdíl od jiných filmů, kde je rušivé - funguje jako významný grafický prvek. (31.07.2017)