Rytíř pohárů

Naprosto nedivácký film. Chápu, že Malick chce zprostředkovat divákovi stres a zrychlenou planost (velko)městského života odtrženého od Boha a používá k tomu adekvátní výrazové prostředky, ale jako divák nechápu, proč by mělo být v mém zájmu onen stresující zážitek podstupovat. To je jakobych chtěl pochopit spouštěč epileptického záchvatu a kvůli tomu upřeně 2 hodiny koukal na stroboskopický efekt. Nostalgicky vzpomínám na ty časy, kdy Malick hledal a dokazoval přítomnost Boha v zázraku a harmonii přírody...v lánech větrem se vlnící trávy... (22.12.2016)

no, možná nebyl úplně nejlepší nápad si vzít Malickův film do práce na noční, ale nakonec sem přežil a co víc mě tahle bezdějová filmová báseň s božskou kamerou a skvělou hudbou dokázala nejednou vtáhnout a překvapivě mě bavila mnohem víc než zbytek jeho tvorby kromě TRL a Hidden Life. V jednu chvíli jsem byl dokonce na vážkách jestli nepřidat čtvrtou hvězdu, protože některé pasáže jsou vskutku podmanivé a to jsem od jednoho z nejhůře hodnocených Malickových filmů upřímně nečekal...70% (22.08.2023)

Terrence Malick rozhodně nebude nikdy mým oblíbeným režisérem a snímkem "Knight of Cups" to jen potvrdil. Většinou mi nevadí se na film dívat, i když je špatný, ale tady mi to vadilo. Celkové nasnímání filmu, které je jakoby odtažité od hlavní postavy, mi neskutečně vadilo a iritovalo mě. Ne, tohle už nechci nikdy vidět znovu. (13.01.2016)

Představte si, že dáte nevzdělanci do rukou tarotové karty. Bude je číst jako dětské malůvky bez špetky symboliky. Vyloží Rytíře pohárů a uvidí jen muže s číší v ruce. Ani o obraz víc. A přesně takový je celý snímek - bez scénáře, bez nápadu, bez hlubší symboliky - jen plytce plyne jako život bez archetypů a blýská se jedině hereckým pozlátkem. (21.08.2023)

Člověk se rodí do vnitřní svobody, která je od počátku jeho vývoje (věků) na tomto světě opracována nástroji lidství. Člověk ve světě jako nevinný, čistý, bezstarostný, pln ideálů a důvěřivosti, setkává se nastoupen cestu s momenty učení a zvratů, které jej tvarují. Utvářením vztahu se definujeme, přicházíme k vědomí sebe sama, k vědomí kdo jsme, kdo jsou druzí, co nás přesahuje. Pod proudem individuace zakoušíme mnohdy bolestné poznání, že z jednoty (s matkou, Bohem) stáváme se hledajícím, vnitřně toužícím po dokončení. Ústředním tématem Rytíře pohárů je člověk ve světě, poutník postupně zanášející na mapu života vědomí svých zkušeností a prožitků. Plně prožívat tedy „být v kontaktu“ se zde jeví jako zásadní a predestinující k dosažení jakési schopnosti cítit vanutí nejvyšší bytosti v nás a tak docházet pokoje, smyslu. Rick jako muž středního věku teprve hledá, tápe, po malých krůčcích znovuobjevuje, opět ztrácí a opět nalézá přístup k ryzímu vnímání. Pod tíhou komplikovaného vztahu s otcem, bolesti ze ztráty svého bratra, nenaplněnými vztahy se ženami jeho hlava i srdce obrostly trním. Klam a zdání všedního vkradly se spolu na jeho obzor. Žije svůj život jakoby ve snu, obluzen povrchní krásou a zábavou, navštěvuje večírky, bloumajíc se potácí mezi prací a domovem. Symbolicky jej probouzí jednoho dne ze sna zemětřesení v Los Angeles, kde žije. Abychom v našich životech rozpoznali světlo, rozpomenuli si na slunce v nás, musíme projít temnotou, stesky a zklamáním, dopustit se omylů a přešlapů. Rick se nachází v bodě své existence, kdy se začíná „probouzet“. Ve výkladu tarotových karet se objevuje karta Věž, která oznamuje náhlý a nečekaný konec čehosi, co doposud tvořilo Rickův svět, oznamuje převrat, zhroucení starých struktur a idejí, poukazuje na revoluční životní změnu. Život a existence jsou otřeseny v samotných základech. Karta Blázna jej vyzívá k otevření nového začátku, nastolení nového směru, aby k sobě s důvěrou nechal vstoupit nový začátek jako příležitost. (20.09.2015)