Mama

Jen houšť, chtělo by se zvolat! Jenže otázkou zůstává, s kým bych potom chodil do kina? Páju jsem po filmu našel smotanou pod sedačkou v prázdném kelímku od ledové kávy a Jirka se objevil o řadu výš, kde týden starým rohlíkem neúnavně mlátil dvě puberťačky, které si spletly kino s dámským klubem na Frekvenci 1. Vážně, děcka, nechoďte nám na horory, když ještě nosíte plenky. Začíná jaro, tak vyrazte s rodiči třeba na kolotoče. Pak vám ještě všem můžu říct, že se docela bojím dalšího setkání s mojí mámou... Nebylo to to nejlepší, u čeho jsem se kdy bál, ale dovolte, abych si tu veřejně obhájil svoje čtyři růžence. Atmosféra - efekty - hudba - holčičky - Jessica. To je dohromady sice pět, ale Jess bych si s dovolením nechal pro sebe. No, a teď jdu zavolat mámě, abychom si ujasnili náš vztah. (26.03.2013)

Dopředu říkám, že původní tříminutový film byl o notný kus napínavější. Na třech minutách ovšem stačil slušný a hlavně dobře zrealizovaný nápad. Film oproti tomu musí mít příběh. A tam začíná problém. Stejně jako původní tříminutovka vypadá film velmi dobře vizuálně (až na ten digitální útes na konci) a třeba Annabelin sen "jak to bylo" je vyloženě lahůdka. Ty dvě holky jsou taky výborné a skvěle hrají. U toho ale nějak výčet pozitiv dochází. Největší nedostatek je psychologický vývoj postav, který není moc logický. Během filmu jsem měl dojem, jako kdyby do něj byly některé scény zařazeny v jiném pořadí, než jak by měly být (nebo někdo přeházel stránky ve scénáři). Annabel je celou dobu těžce nesympatická kráva a její náhlé citové vzplanutí je asi tak věrohodné jako politické sliby upřímnosti. Ona byla de facto během filmu jediná, které jsem nějaký ten nepěkný konec přál. Proti tomu Jaime Lannister, totiž Lucas, vypadá docela sympaticky, jenže nejdřív půlku filmu proleží v kómatu, pak bloudí noc a den a ještě noc po lese a pak „velké“ finále prospí, aniž by ho jakkoli ovlivnil. Facka scénáři za takovou amatéřinu. Co se týče dalších postav, tak psycholog si svůj konec přivodí díky klasické hororové demenci "půjdu do strašidelné chatrče v noci sám a jen s baterkou co nesvítí". Paní Podolski sice nepůsobila příliš mile, na druhou stranu to oproti Annabel pořád vlastně byla kladná postava a myslela to dobře. Navíc nemám rád, když jsou filmové postavy zjevně dopředu odsouzené k nepěkné smrti jen proto, že jaksi stojí hlavním karakterům v cestě. No a pak mi nějak ušel celý smysl snažení titulní bubáčice. Když chtěla skočit z toho útesu i s holkama, proč to neudělala celých těch pět let. Nejlépe a nejvěrohodněji napsané jsou tak nakonec ty holky. Ještě bych dodal, že filmu trochu ubližuje to, že nenechává divákovi si něco domýšlet, od začátku je všechno otevřené a prakticky nic v něm nepřekvapí. Co s tim? 55 % a škoda nevyužitého potenciálu. A teď promiňte, už mě volá mamá. (22.03.2013)

Dobrá atmosféra a napínavé momenty se solidními lekačkami, tím se film bezpochyby může pyšnit. To možná může stačit nějakýmu svátečnímu hororovýmu divákovi, ale ten kdo už nějaký ten horor viděl přece jenom očekává něco víc. Z mýho pohledu tomu nejvíc ubližuje jednak příběh, který bohužel nemá čím překvapit, jednak Mama, která je zpracováná dosti divně. Navíc ten konec byl prostě trapáckej. 60% (08.04.2013)

Uff... Tohle Áno !! Po 10 minutovém prodělaném Infarktu, musím prohlásit, že Máma Exceluje v Žánru Haunted House Horror! Příběh je zcela obyčejný, ničím vyjímečný,objeví se zde řada Hororových Klíše, ale to, co táhne Film vysoko nahoru je Napětí, ZVUK a řada Jump Scares,které působí kure*sky děsivě! Máma: Duch/Entita/Démon vytvořený plného CGI! Musím přiznat, že Máma vypadala občas vtipně, její podivné vlasy a zvláštní asymetrická tvář,i přesto byla Dostatečně strašidelná a smutná ! Máma je vlastně taková Napínavá Pohádka pro dospělé s milým Koncem, při které jsem se bavil Skvěle a mohu ji s Klidným svědomím Doporučit každému! Sluchátka či Kino je povinnost, jinak si Negativní komentáře strč do prdele!... 80% (15.02.2013)

Výrazne lepšie než predchádzajúca Torrova produkcia Nebojte sa tmy. Funkčný zimomriavkový gejzír, hoci pozliepaný zo všetkého možného (strašiak je pohybovo a dizajnovo kópiou duchov z Nenávisti). Ohraná formulka ďalšieho sťahovania sa do domu, kde straší, sa dá filmu vďaka perfektne fungujúcemu napätiu a ľakačkám odpustiť. A tiež vďaka Jessice, ktorá tomu dodáva punc vyššej produkčnej ligy. Finále na útese ignorujte. (29.03.2013)