Zátah 2

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že akční film, který má dvě a půl hodiny (!) může po celou dobu fungovat. A on funguje, jak po stránce příběhové (v rámci tohohle poněkud podměrečně inteligentního žánru to je minimálně obdoba Shakespeara), tak po stránce akční, kterážto je NESKUTEČNĚ skvostná a tam, kde by mohl ruční styl Ika Uwaise (Iko Uwaia? Ikeho Uwaise? Jak se to sakra skloňuje?) začít nudit, přicházejí na řadu neskutečně zábavné postavičky ve stylu páru, který rozličnými způsoby masakruje co jim přijde pod ruku a dorozumívá se znakovou abecedou. Je to výtečnej nářez, který je sice o něco méně kulervoucnější, než-li jednička (která má výhodu v koncentrovanější stopáži a funkční jednoduchosti), ale neméně dobrá. A komu se to nelíbí, nechť si začně pěstovat cvičené krtky. Howgh. (24.06.2014)

Kdo by to tušil, že na druhém Raidu mě bude nejvíce bavit samotný příběh. Skvěle vystavěná a výtečně gradujicí kriminálka je od minula velkým skokem vpřed a rozhodně zde není jen tak na oko. Je to napínavé, strhující a baví po většinu stopáže. Zbytek filmu se však od minula příliš nezměnil a tvůrci nám tak předvádějí další porci místy až zbytečně brutálních bitek, které jsou stále strašně cool. Jejich choreografie se ovšem divákovi po čase dosti okouká, vyloženě strhne jen v pár případech a režisér vás svou nekonečnou porcí zběsilých kopů utluče až k absolutní apatii. 150minutová stopáž je navíc opravdu moc a taková pasáž s přeobsazeným záporákem z jedničky byla malinko wtf. Pro akční fandy ale stále velká povinnost. Toho hypeu a přehnaných keců o nejlepším akčním filmu všech dob bylo ale přeci jen až moc. (14.07.2014)

První díl, mínus jeho jediný nedostatek (absentující děj), rovná se tohle. Sice váhám nad tím, jestli dodání děje muselo rovnou znamenat dvouapůlhodinovou epiku, ale ona nakonec rámcově skvěle funguje. Poslední hodina je něco, co odporuje všemu, co jsem měl doposud v rámci kinematografie zažito. Fyzičnost téhle podívané jde za obzory běžné představivosti a Evans má na pažbě zářez nejlepší subžánrové podívané. Několikrát bezděčně vypuštěné „No, ty vole!“ budiž shrnutím všech superlativ, která mě v souvislosti s tímhle napadají. (25.07.2015)

Sadistic uber-violent mayhem a rovnaky kvalitativný sequelovský skok ako pri Tropa de Elite. Stále si ale treba uvedomiť, že to je v prvom rade darček pre fanúšikov žánru od fanúšika žánru, ktorý má okrem chuti a ambícii aj sto kilometrovú horu talentu. Berandalu vládne v prvom rade choreografia. Tam kde dokázal byť v komentároch spomínaný Greengrasov Bourne chaotický už v súboji jeden na jedného a musel si pomáhať nožničkami, parkinsonom a hlavne zvukovou stopou, zvláda Evans masové bitky s desiatkami ľudí v zábere, kedy človek presne vie čo sa deje. Toto je proste iný level ako všetko MA doteraz. Redemption na steroidoch aj hlavne vďaka príbehovej vate, ktorá uź dávno nie je vatou. 95% (22.06.2014)