L'Extravagant voyage du jeune et prodigieux T.S. Spivet

Každý film Jeana-Pierre Jeuneta bych poznal originálně pojatým vyprávěním, technikou i atmosférou. U snímku The Young and Prodigious T.S. Spivet bych však měl s tímto poznáním jisté problémy. Ano i tento film má svá Jeunetovská specifika, která u jiných filmů nevidíme. Ovšem oproti jeho předchozím snímkům jich zde není tolik. Tím však toto dobrodružné drama nesnižuji. Děj je umě a melancholicky vyprávěn. Hlavní i vedlejší postavy hrají výborně a na kameru je vždy radost pohledět. Úžasné putování T.S.Spiveta u mě nebude tím nejlepším Pierrovým filmem (tím nadále jsou Příliš dlouhé zásnuby) zůstane však snímkem, který je i tak kvalitně nadprůměrný. 75% (05.01.2015)

Rodina je víc než věda, úspěch, televizní proslulost, sláva, společenské ocenění... Amélie jr. kouzelně cestuje napříč Amerikou... Jean-Pierre Jeunet svým významem už dávno přerostl kontext evropského filmu a tak dalším logickým a očekávatelným krokem bylo nakročení z pozice suveréna frankofonního prostředí do globálního anglofonního světa. Jeunet ovšem svůj odchod ,,do Hollywoodu" provedl naprosto osobitě a po svém - nekývl na žádnou nabídku hollywoodské produkce (ostatně už si tím prošel v sérii o Vetřelcovi a zjevně to pro něj umělecky byla slepá ulička) a jen transponoval svůj manýristický tvůrčí styl na americké reálie v osobité filmové adaptaci známé knihy Reifa Larsena. Je zajímavé, že přesunem do Ameriky se optika jeho filmu přiblížila jinému solitérovi autorského rukopisu, totiž Wesu Andersonovi, T.S. Spivet se svou poetikou tolik podobá svérázu dětské komedie Až vyjde měsíc... Stejný klíč - snaha do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. U Jeuneta v magicky barevných vrstvách humoru a žalu překypujícího sentimentem vůči modernímu světu, v magické síle vizuálního vyprávění. Jednoduchý až prostý příběh, který je ovšem v Jeunetově podání pastvou pro oči... (31.07.2014)

Nechybí tomu jeunetovské „úlety“ á la Amelie z Montmartru, ale příběh samotný je hrozně jednoduchý, prostě je to jen trochu zvláštní dětský film, jako by jej natočila Plívová-Šimková společně s Robertem Rodriguezem. Takoví Spy Kids bez špionů a s jediným vynálezem perpetua mobile. A samozřejmě poselství nakonec, rodina je vše, i když ji kvůli vědeckému úspěchu zapřete. (01.06.2024)

Svojim štýlom mi to veľmi pripomínalo vynikajúci film Wesa Andersona Moonrise Kingdom, tak trochu krížený štýlom Jeunetovho veľdiela spred 12 rokov Amélie. Nehovorím, že to bolo zlé, no proste človek pri tom už nemal pocit, že sa pozerá na niečo tak výnimočné. Pozeralo sa na to celkom dobre, sem tam sa objavila aj nejaká dobrá hláška, ktorá vyčarila úsmev na tvári, no z veľkej časti to bolo skôr také priemerné. Ale rozhodne som sa pri tom nenudil, akurát že záver som čakal trochu zaujímavejší, alebo prinajmenšom s lepšou pointou. (05.08.2014)

,,ZÍTRA PŮJDU DO WASHINGTONU D.C. BYL JSEM VÝZKUMNÍK, VĚDEC A ONI MĚ TAM POTŘEBOVALI. POKUD BYCH TU ZŮSTAL, TAK BYCH SE TOČIL POŘÁD DOKOLA. JAK TYHLE NETOPÝŘI. ZŮSTALA BY PO MNĚ POUZE OZVĚNA SAMÉHO SEBE...“ /// Tentokrát umírněnější filmová poetika a fantasie. T.S. je nejen mladej, ale hlavně obdivuhodnej. To se však nedá říct o jeho životě na odlehlým ranči v Montaně… Film pro všechny s klučičí (uličnickou) duší. Nebo se srdcem vědce (nebo dobrodruha?). Já tady našel hodně. Včetně melancholie, která má snahu zacelit prázdnotu – nejen po pravejch úhlech. Tak tohle se ti J.P povedlo! (o čemž svědčí upuštěná kroupa) P.S.: Když já su na tyhle příběhy nějakej ujetej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Mapa mých světů (Úžasné putování T. S. Spiveta)“, kterou v roce 2009 napsal Reif Larsen, číst nebudu. 2.) Nikdy mě nenapadlo, že se dá rozpoznat falešnej úsměv. 3.) Chci sloužit vědě. Mám na to? 4.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.08.2014)