Avgust. Vosmogo

Propánajána, propaganda jak má být ! Ruský soldat je geroj, ruský malčik je geroj, ruská děvočka i mať je geroj, ruský prezident je geroj ! Sojuz něrušimyj respublik svobodnych Splotila navěki Velikaja Rus. Da zdravstvujet sozdannyj volej narodov Jedinyj, mogučij Sovětskij Sojuz! I Gruzínec si to musí uvědomit ! ( a nakonec i uvědomil) (19.09.2012)

Nijak tomu filmu nezazlívám otevřeně agitační podtón, protože ten pro svou zjevnost může těžko někoho zmanipulovat. Celý Avgust. Vosmogo ostatně už svou přepáleně pestrobarevnou mizanscénou dává jasně najevo, že zachycuje svět prohnaný přes čočky bujaré fantazie a nikoli takový, jaký je i ve skutečnosti. Až na pár scén s roboty, které si představuje malý Tomya (přičemž tento prvek nemá ve filmu vlastně žádné využití a pouze ospravedlňuje trikařské exhibice), ovšem tento náhled nevychází z hlediska postav, ale z přístupu tvůrců. Nerealisticky a absurdně působí už jen vztah mezi Xénií a jejím milencem, kteří z ničeho nic začnou objevovat své charakterové vady, jako by se snad předtím ani neznali. Ještě neuvěřitelnější je pak sekvence, kdy Xénie přes vědomí napjaté politické situace pošle svého syna do Osetie, aby jí pak k hysterčení a snaze dostat Tomya za každou cenu zpět stačilo matčino prohlášení "bude tam válka, podívej se na internet". Scéna útoku na autobus, při němž výbuch roztrhá kabinu, ale nepřetrhne tažné lano, pak už bezpečně patří do zlaté síně filmových WTF. Čekal jsem, že se alespoň pobavím u těch vychvalovaných válečných scén, ale i ony těží spíše z kvalitních (na nehollywoodskou produkci) efektů, než z nějakého filmařského umu. (28.02.2013)

Kterak ruským (a jiným), nezletilým mentálům pomoci udělat si "nestranný, vlastní" názor na spravedlivou invazi do Osetie? No, nejlépe pomocí nějakého toho dementního bijáku s otravným fakanem, který "Jde a dívá se", jak "hrdinná" Rudá armáda svádí boj se zlými Deceptiony z planety Tbilisi. Hnusné, propagandisticky podprahové, kýčovité a nudné debilní zvěrstvo, které nejednoho afgánského pasáka koz vyvede z jeho příslovečného klidu. Jsem docela zvědav, co si pro nás ministr filmu, Ivan Vasilievič Goeblsov, připraví příště. Určitě tomu dám zase plnou palbu a budu to žrát jako Litviněnko plutónium, protože to bude čupr akční. A mocinky doufám, že vyjde i gameska, akorát ještě nevím, jestli v ní budu za Tro(t)lla nebo Velitele ruského tanku. Budu se muset ještě kluků na Assbooku trochu poptat, co si o tom myslí. (15.06.2012)

Slušný válečný film o gruzínské armádě, která touží přivlastnit si teritorium. Na Ruské poměry slušný vizuál a potěší lehčí Fantasy prvky, kde malý kluk mívá představy s obřím Robotem ( Fínále jak z Transformers), ale jinak se jedná z 80% o Válečné drama. Akce celkem dost, ale chybí gore a není příliš intenzivní, za což jsou body dolů. Každopádně kouká se na to dobře, nejsou zde hluchá místa a z historického hlediska je film taky zajímavý. Vidět film 8 let zpět nejspíš by to bylo na 4 a půl hvězdy. Příběh***, Akce***, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 6/10. (28.01.2021)

Skloubení dvou poloh v jednom filmu. Jednu tvoří tak trochu dojemnej příběh matky hledající syna ve válkou zmítané Osetii, v druhý seriózně se tvářící vojenská akce včetně prostřihů na prezidenta Ruské federace. Uh. No, nemůžu říct, že by to úplně fungovalo, měli točit buď jedno nebo druhý. Film má dost kolísavou úroveň, obsahuje scény, které vyvolávají cynický úšklebek (jako když matinka projíždí na plnej knedlík krzevá postavení gruzínské armády), naproti tomu jiné jsou nabité prvotřídní akcí. Přiznávám, že až do konce jsem nevěděl, jak se k filmu vlastně postavit. Na jedný straně prvotřídní technická stránka, civilní herecký projevy a uvěřitelnější emoce (mě prostě evropskej styl podávání emocí sedí víc než zámořskej), kalach je prostě sympatičtější zbraň než M16 a na hlavní hrdinku se příjemně kouká, je docela odhodlaná a přitom pořád ženská. Na druhý straně pár za vlasy notně přitaženejch scén a nemálo čistě proruského pohledu na věc. Nakonec rozhodnutí zachránila scéna s gruzínským vojákem na konci, kdy i nepřítel dostane lidštější tvář než je u podobnýho typu filmu obvyklý. Výsledek jsou čtyři, ale uznávám, že docela problematický a plně pochopim, když někdo dá hodnocení výrazně nižší (samozřejmě z rozumnejch, ne emotivních důvodů jako někteří, kteří pořád mají pocit, že Rusové maj bejt vždy temná strana síly bez ohledu na realitu). (12.06.2012)