V domě

Příběh dělá nejen vyprávění, ale i konec. Příběh je dobrý, nejen to, je skvělý, má gradaci, dokáže nabudit, těšíte se na pokračování a jste zvědaví na vyústění. Dokážu si představit spoustu jiných konců, ale ten skutečný nebyl dech beroucí což je trochu zklamání a na kvalitě to ubírá. I tak si film zachoval svižné tempo, pohrál si s vykreslením postav, všechno působí přirozeně. Kdo se podívá, určitě neprohloupí. (01.03.2014)

"Víš, jak se pozná dobrý konec? Čtenář si na konci řekne: 'Tohle jsem nečekal, ale nedokážu si představit, že by to skončilo jinak,' " poznamená v průběhu filmu hlavní postava. Tak tedy: Tohle jsem nečekala, ale dovedu si představit lepší konec. Počáteční nápad totiž není špatný: Učitel literatury ve své třídě zpozoruje žáka s nadáním pro smysluplné skládání slov za sebe a snaží se ho v této zálibě podpořit. Student mu na oplátku každý týden přináší novou kapitolu příběhu, jehož hlavními aktéry jsou studentův spolužák a jeho rodiče. Mladý spisovatel prochází jejich domem, odkrývá jejich soukromé životy a do nich vkládá své představy. Co je však pouze výmyslem šestnáctiletého hocha a co je skutečností? Nezašlo jeho špehování cizích lidí až moc daleko? A hlavně jakou postavu se skrz svůj příběh snaží vykreslit a ostatním odhalit? Sebe samého? Svého zamlklého spolužáka? Jeho prací posedlého otce? Jeho matku, která ho přitahuje? Nebo snad čtenáře celého příběhu? Otázky, otázky, otázky. Jednou vyřčeny, pak však bohužel zapomenuty a už nikdy nezmíněny, natož zodpovězeny. A tak podobně jako příběh talentovaného žáka připomíná i Dans la maison dílo nezkušeného spisovatele, který tak úplně neví, co chce svým příběhem vlastně říct. [Glasgow Film Festival] (23.02.2013)

Na film mě nalákal samotný obsah. Je to jeden z těch poutavých, kdy přemýšlíte, jestli to je nebo není skutečné. Jaký má Claude záměr? Jaký má záměr scénárista? Je Claude manipulátor? Nebo je profesor manipulátor? Ke konci trochu ztrácí šťávu – nebo to je moje ospalost (s filmem nijak nesouvisejkící)? Možná trochu nadhodnocuju, ale za to přemýšlení a lehké sexuální napětí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor ** | akce - | napětí * | pustil bych si znova *** (13.01.2014)

Film s perfektním námětem, scénářem i zpracováním, který s nadhledem, provokativností a fantazií ukazuje propojenost vztahů mezi manipulátorem (učitelem) a jeho objektem (učenlivým žákem). Kdo má navrch? A až kam to povede? Nakonec i dobře zakončené, tak můžu dát bez obav 4 hvězdy - možná příště zvednu i na 5. Moc líbilo a připomenu si to určitě ještě někdy. Doporučuji, především však těm, co si libují v intelektuálních konverzačních hrách [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.11.2015)

Tenhle nevšední film mě vtáhl od prvních minut a fungoval na mě díky napínavému ději a prakticky neustále přítomnému humoru jako komedie i drama, nepostrádal v sobě také jisté mysteriózní tajemno a současně i cosi zneklidňujícího, co by mohlo spolu s tématem sledování ještě víc oddůvodnit i zařazení do thrilleru. Od režiséra Ozona jsem už pár zajímavých kousků viděl, přičemž V domě bych se určitě nebál považovat za jeden z jeho nejlepších, a Fabrice Luchiniho jsem si už oblíbil díky jiné osobité „dramatické komedii“ ze stejného období S Molièrem na kole, která tu pro mě sice zůstala nepřekonána, ale i tady jsem si mohl Luchiniho hodně užít a obdivovat jeho civilní herectví s nenucenou komikou a krásným přednesem libozvučné francouzštiny navrch. Dlouho to vypadalo z mé strany na plné hodnocení, ovšem v poslední třetině film jakoby občas začal ztrácet na šťávě. Nevadilo by mi možná ani to přesunutí do paralelní imaginární fikce, kdy divák náhle zaskočen jen tápe, co se to najednou přesně děje a u některých podivných scén tu není spočátku jasné, zda se jedná o pokračování reality nebo představy (což mi zde tím vyústěním se zamotáním hlavy divákovi trochu připomnělo některé filmy Davida Lynche... v dobrém :)). Spíše mě ono rozebírání vztahových vývojů Claudea k Esther i mladému Raphovi v tolika paralelních variacích už trochu začalo v některých scénách mírně nudit a celkově brzdit až doposud velmi dobře plynoucí tempo. Samotný závěr, zde tolik rozporuplně přijímán, mě však s nadhledem potěšil a dle mého názoru se povedl. [85%] (26.03.2022)