Na hraně zítřka

Imho výtečný koncept na komiks (hehe) nebo videohru, ale ne na film, který z mého pohledu má stát hlavně na postavách a tady jsou všechny plonkové. Liman každopádně hezky organizuje akci, která si bere to nejlepší z Ryana a Matrixu, a chytře organizuje strukturu filmu, který vždy ve správný čas uhne, aby nemohl začít nudit "zdrojkódáckým" restartováním a umí být i černohumorně vtipný. Jenže právě rozdíl v práci s postavami vidím mezi Jonesovou a Limanovou sci-fi kruciální problém. Jones totiž dokázal přijít v osobní lince s opravdu drásavými překvapeními a díky Farmize (?) i emocionálně fungovat. Cruise si ale musí vystačit sám a kvůli smyčce nemůže vyniknout nic jiného než lineární přeměna v geroje a ražba v ústrety vesmírným chobotničkám. Byť se film v náznacích snaží propašovat do děje limonádovou romantiku, která prostě NEMŮŽE v daném pojetí NIKDY adekvátně fungovat. Resp. může, ale u jiného média a ideálně s Dualshockem v ruce. Ale to jsme zase na začátku. (04.06.2014)

NA HRANĚ ZÍTŘKA má velmi pozitivní ohlasy z domova i ze zahraniční, v nichž se dokola opakuje to stejné: údajně je patrný vliv videoherní estetiky a jedná se o inteligentní sci-fi. Pochvalná hodnocení ale nemají vyargumentovanou dvojici uvedených tvrzení. Jako kdyby stačil jediný styčný bod s videohrami v podobě "nesmrtelnosti", získávání skillů a utkání se s final bossem, což je ale princip příznačný i pro žánrově spřízněné počiny, které jsou staršího data, než se staly videohry populárními a byly z nich přebírány konkrétní postupy. Jako kdyby pro inteligenci postačilo, že protagonista nemá hlavu jenom na nošení helmy, kterou si v bojišti stejně sundává. (Hodnotící adjektiva stejně málokdy něco znamenala, takže "inteligentní" může být cokoliv, pokud je mu to přisouzeno - a vypovídá to hlavně o těch, kdo taková označení volí.)_____ Potíž s novým akčním sci-fi thrillerem s Tomem Cruisem je v tom, že není ozvláštňující, pokud jste už viděli nějaký snímek (anebo četli knihu, případně hráli hru atd.) s časovou smyčkou, kde by se události fikčního světa přepisovaly, aniž by vedly k vytvoření alternativní reality. Paradoxní je, že maximální vypravěčska efektivita, kdy je každý motiv dříve či později využit, může svou rezignací na jakoukoliv narativní komplexnost či satirický významový přesah působit mezi současnou ambiciózní blockbusterovou produkcí ozvláštňujícím "způsobem"._____ Nároky (alespoň některých diváků) se ovšem spolu s čím dál tím větší sofistikovaností vysokorozpočtových hollywoodských snímků posunuly, a tak NA HRANĚ ZÍTŘKA představuje zklamání. Má dobře odhadnutelný vývojový vzorec, a tak nemůže překvapovat jako GO od stejného režiséra (Douga Limana), kde se dohromady splétalo několik osudů postav. Má vyprávění omezené na ústřední postavu a pohrává si s mírou vědění a spolehlivostí některých poskytnutých informací, což je příznačné pro scenáristickou tvorbu Christophera McQuarriea. Žel je vyprávění vysoce komunikativní, a tak jsou zvraty snadno prokouknutelné (když se řekne, že záporák ví a dle toho taktizuje, nepřekvapí, že tomu tak je). Navíc to způsobuje nedostatek napětí, jelikož dopředu víme, co kde hrozí, nebo nebezpečí přijde nečekaně, a tak neni ani čas někomu fandit a uvažovat, jak by rozehraná situace mohla asi dopadnout._____ O zábavnou letní jízdu se jedná, protože akce je nápaditě inscenovaná a osobní linie odvislá od utvoření vztahu sympaticky potlačovaná, ale akční sci-fi thrillery i blockbustery jsou někde jinde než NA HRANĚ ZÍTŘKA. Tomuhle stylu odzvonilo, protože mu - jak výstižně poznamenal jeden zahraniční kolega - chybí hrana. (11.06.2014)

Velkoryse natočený zábavný letní sci-fi blockbuster o válce lidské a mimozemské civilizace, kterou nejvíc odnese jeden zkrachovalý reklamní manažer, kterého válečná situace odsoudí do role vojenského propagandisty a nezvládnutý konflikt s nadřízeným do pozice řadového vojína. Odnese ji nejvíc proto, že jeho údělem není jednou umírat a umřít, jak už se to holt v bitvách vojákům stává, ale díky časové smyčce znovu a znovu prožívat stále tentýž den s toutéž zbabranou bitvou, která končí děsivým masakrem, a stále znovu a znovu umírat těmi nejbolestivějšími a nejbizarnějšími způsoby. Morbidní námět ale kupodivu díky ironii, černému humoru a nadsázce, sympatickému obsazení a nadhledu lehce stravitelný a když to vezmu kolem a kolem, nenacházím důvod, proč z původních 4* nejít na nejvyšší hodnocení. Tom Cruise je v pozici blockbusterového hrdiny jako doma a tím, že tentokrát určitě nejde o superakčního a suverénního hrdinu, ale fakticky o zbabělce a týpka, který chce všechno, jenom ne zachraňovat svět, je i sympatičtější než obvykle. Ale ano, výtky na nelogičnost výchozí situace a celého příběhu jsou určitě namístě, ale upřímně řečeno, kdo by u tak oddechového žánru chtěl pitvat nesrovnalosti v hrátkách s časovým paradoxem. Některé scény určitě připomenou Matrix nebo spřízněnou žánrovou produkci, ale tak už to prostě v zahlcené kinematografii chodí a určitě bych Limana neobviňoval z laciného plagiátorství. Celkový dojem: 90 %. (03.07.2014)

Vykrádá to snad tucet filmů najednou, takže každá druhá scéna vám evokuje originály, ve kterých jste to už viděli. To má být zase nějaký sen současných diváků nebo co? Samozřejmě nejsem sám, kdo si toho všiml, takže mnoho komentujících vypisuje seznam filmů, které byly potřeba k tomuto slepenci a většina komentářů je tak znovu na jedno brdo. No nic. Spíše mě zaráží, že i po tomto zjištění se tady ozývají zmatené výkřiky o údajně chytrém blockbusteru a nejlepším kinozážitku od Inception. Vždyť i to ústřední téma už bylo použito snad v deseti filmech. Vrcholem je pak nápad zřejmě velkého myslitele udělat z Emily Blunt blondýnu. Skutečně tady fungují pouze odlehčené scény a hlavně pocta mistru Kubrickovi, kterou zde nezmínil vůbec nikdo, což je pro mě snad ještě větší WTF moment než ódy na tuhle nenáročnou jednohubku. (22.09.2014)

Poslední týden jsem kolem tohoto počinu váhavě kroužil jak moucha kolem hovna a nakonec mě oslavné blahozpěvy místních guru přesvědčily a donutily si stáhnout ruský kinorip. Alexei však evidentně neměl dobrý den, protože mu zavřeli oblíbený kiosk s vodkou v akci, čili chopil kameru do rukou nemotorného, léty ethanolem dopovaného obráběče kovů a výsledek taky tak vypadal. Objektiv byl většinu času zabořen v pomočeném klíně a hlas sexy starce s perfektně tvarovanou bradavicí na tváři šel slyšet pouze z dáli. Nakonec jsem se tedy překonal, odpustil si deset galonů ovocného vína Zámecká paní a zaplatil si za lístek v kině. Upřímně, zase tak fanaticky extrémně nadšen jsem z toho nebyl. Zasmál jsem se asi osmnáctkrát, z toho patnáctkrát jen proto, že tomu pánovi přede mnou se legračně leskla pleš. Pořádnou dávku humoru by v tom nenašel ani pošťák Ondra a vizuální efekty nejsou nic, co byste dneska neviděli v každé druhé reklamě na zubní pastu. Přesto to jako celek klapalo poměrně ladně a to bez hluchých míst, čili jsem musel ty čtyři piva, co jsem nemoudře zkonzumoval před projekcí, držet křečovitě v močáku po celou dobu stopáže. Tu pátou hvězdu dávám jen z úcty ke sračkám, kterým jsem bez ostychu napálil za čtyři. (09.06.2014)