Už se nebojím

V sortě amerických rodinných dramat se čas od času objeví nějaké opravdu milé a emočně zasahující "malé velké" dílo. Podobné naděje jsem měl u Standing Up, a ty se naplnily jen částečně. D. J. Caruso se doposud pohyboval v jiných vodách a připadá mi, že si zfilmováním knižní předlohy tohoto filmu přišel jen na půl plynu odpočinkově zaexperimentovat s dosud nepoznaným žánrem. Na svět tak vyšel film, který sice obsahuje mnohé silné okamžiky schopné zasáhnout nebo dojmout, na druhou stranu nejednou nemá problém balancovat na hraně tuctového televizního dramatu typu Hallmark či průměrného dobrodružství typu Disney studia. Celkově se však jedná o dobrodružnou romanci plnou krásných dětských citů, budící sympatie především kvůli líbivým záběrům a výborně obsazené hlavní dětské dvojici. Zejména na Annalise Basso (mám s ní tu čest podruhé) začínám být zvědavý, protože z ní může vyrůst nejen pěkná zrzavá kočka, ale vzhledem k jejím výkonům snad i dobrá herečka, naskytnou-li se jí dobré příležitosti. (10.07.2014)

Kamarádství občas člověk najde ve chvíli, kdy to nejméně čeká, a jedno takové předem neočekávané kamarádství naleznou dva hlavní hrdinové i v tomto filmu. Poté, co byli svými vrstevníky odvezeni jedenáctiletý Howie a dvanáctiletá Grace na ostrov kilometr od tábora a zde ponecháni na celou noc bez ošacení, rozhodnou se z ostrova uplavat, do tábora se nevrátit a užít si trochu té svobody bez posměšků, narážek a vyloučení z kolektivu. Film není ničím jiným než milým malým rodinným filmem, jenž v sobě skýtá kromě dramatu i jistou naději v lepší zítřky a jenž vlastně divákovi servíruje několik otázek, ale na tyto otázky si musí každý divák přijít a hlavně si je zodpovědět sám. Co se týče děje, ten zde téměř žádný nebyl, prostě se jednalo jen o bezcílné toulání dvou dětských outsiderů s cílem nenechat se chytit a nenechat se odvézt zpět do tábora, kde by se opět stali outsidery. Vlastně film nebyl nikterak originální, ale přesto byl milý, přesto byl poučný, a přesto dokázal zaujmout alespoň natolik, že jsem se u něj téměř nenudil. Tím si ode mne film vysloužil lepší tři hvězdy. (13.04.2014)

Nikdy by mě nenapadlo, že ve filmu od D.J. Carusa někdy uvidím v záběru vlajku USA snad jen ve třech záběrech :-) Každopádně hodnocení tohoto filmu je velmi obtížné vyjádřit "ve hvězdičkách", tenhle film si zaslouží komentář. V první řadě zmíním, že výkony hlavních dětských představitelů byly výborné. Zatraceně, za poslední dobu se ke mě dostaly hned 2 filmy s Chandlerem Canterbury (ten druhý byl inspirující Little Red Wagon - 2012). Ani jsem se u filmu nenudil a bavil mě od začátku až do konce. V tomhle ohledu by patřilo filmu hned 5*. A má smysl film vidět. Je v něm ale několik věcí, které mě sice nerušily od sledování filmu, ale zřejmě z tohoto filmu udělají jen jednohubku bez opakování projekce. Problém je v tom, že u dětských herců se prostě vzájemná "chemie" buduje jinak. A buď pak člověk i odpustí, že je film takový blboučký, ale přejíždí nám mráz po zádech při vzpomínce na první lásky (viz. Malý Manhattan - 2005 - s Joshem Hutchersonem), nebo je zahnaný až do extrému (jako Have Dreams, Will Travel s AnnaSophia Robb z roku 2007). Ale na každém z těchto snímků je vidět obrovská zkušenost režijního vedení mladých herců, aby výsledek vyvolal buď důvěru nebo sentiment v divákovi. Což D.J. Caruso zjevně neumí. Chandler je naštěstí i přes svůj věk velmi zkušený herec, takže to celou dobu zachraňuje, ale holčina je tady pořád za takovou uřvanou hysterickou "pipku". Děti jsou děti a chovají se tak někteří, to je buřt, do filmového světa to nepatří. Tím, že mě tenhle snímek pobavil, vyvolal ve mě trochu lítosti nad osudem hlavních hrdinů, ale zatím mě ničím neuchvátil k další projekci, přichází mé celkové hodnocení za 3* a doporučení ke shlédnutí tohoto filmu. (13.04.2013)

Podle mě velmi povedený filmeček o dětských hrdinech. Velmi dobře zvolená hudba, neokoukané tváře, jasně směřovaná myšlenka, citlivě natočené bez nějakých zbytečných extrémů....Jen škoda, že v závěru tam trochu toho klišé uvidíme (viz ty fotky v obálce), ale nevidím důvod, proč takový nepustit dětem, aby se nebály. 75% (09.04.2018)

Po dlouhé době konečně slušný rodinný film, který mě nadmíru pobavil. Už se nebojím umí vytvořit soucitnou, napínavou i zábavnou atmosféru. Velmi podobné snímku Až vyjde měsíc, kdy děti (dva otloukánci) chlapec a dívka už nechtějí být terorizováni svým okolím a raději uprchnou. Uprchnou do světa, kde jsou sami svými pány a mohou zažít konečně i nějaké to dobrodružství. Dávám jasné čtyři hvězdy (20.04.2014)