Soukromý vesmír

[47th KVIFF 2012] Jeden z nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděla. Pravda ovšem je, že to byla taková jistota - věděla jsem, že mě nic od Heleny Třeštíkové nemůže zklamat, takže jsem si dvouhodinovou frontu na film ráda vystála. A co lepšího může být, než když vám svůj dokument představí právě Třeštíková osobně a po promítání následuje zajímavá diskuze s diváky. V mnohých komentářích pode mnou jsem se dočetla, že Třeštíková určitým zpsobem vykrádá sama sebe - opět jsou zde proslovy prezidentů. Mně tohle ale nevadí, naopak, kdyby to tam nebylo, asi by mi ve filmu něco scházelo. Stejně tak chválím scény s Gottem. Nebo spíš scény s chameleonem, chce se mi napsat. Modří vědí. První polovina snímku rozhodně na pět hvězdiček. Deník si prý otec rodiny psal sám od sebe, což mi přijde geniální. Bez něj by by byl zřejmě dokument mnohem nudnější. V druhé polovině mi ale začíná vadit přehnané soustředění se na Honzu. Chápu, že nejprve to měl být dokument zejména o něm, ale potom se to změnilo a natáčení se protáhlo téměř na 40 let. Proto nerozumím tomu, že se Třeštíková nezaměřila více i na jeho sourozence. Samozřejmě se na to po natáčení jeden z diváků Třeštíkový ptal - ona uznala, že zřejmě udělala chybu. Dalším (ovšem mým osobním) problémem je, že mi je Honza strašně fyzicky nesympatickej a u promítání mi až i vadilo dívat se na něj. Za to však nemůžu snímku strhávat body :-). Miluju časosběrný dokumenty, takže se mi líbí i tento. Ale jak jsem psala - druhá polovina už není tak zajímavá jako první a Třešťíková se radši měla zaměřit na další členy rodiny, než abychom museli poslouchat Honzovo rozjímaní o životě. To bylo to určitý míry zajímavý, ale rozhodně by se mělo zkrátit. (11.07.2012)

Po Marcele, Reném a Katce přichází tahle rodinka, která už bohužel není tak zajímavá, jako předchozí persony. Ale Helence to vyčítat nemůžeme a ani ona nemůže být zklamaná - už tak měla na výběr lidí až moc velké "štěstí". Soukromý vesmír "deníkově" popisuje život manželů, kteří prošli sametovou revolucí, měli tři děti, přičemž jejich první - syn Honza - se postupně stává osou celého dokumentu, ale Třeštíková poté stále těkavě ubíhá k rodině. Je to takové lehce nekonzistentní, přesto v jistém slova smyslu zajímavé. (28.02.2013)

Příběh obyčejné rodiny....tak moc jsem se těšila... Pro časosběrné dokumenty mám slabost a obdivuji práci paní Třeštíkové. Tady ovšem potenciál zůstal nevyužit. Vše klouzalo po povrchu. Velký prostor zde měl syn Honza o kterého zřejmě v původním plánu šlo. Bylo to takové domácí video a nebýt deníků Petra (otce rodiny) a filmových záběrů z archivů dalo by se to shrnout do 20 minut. Přesto zhlédnutí stojí za to, už jen proto, že si prožijete déja vu....:-) (14.02.2012)

Postavit dokument na deníku, který si téměř v holých větách zapisoval hrdý otec, a to s důrazem na výšku, váhu a růst zubů, mi nepřišlo nikterak divácky atraktivní. Plynulost příběhu narušovaly až několikaleté díry, kdy se asi nenatočilo vůbec nic (?) Autorka měla zřejmě místy jiné starosti. To celé doplněno kusými záběry, které nejen že leckdy nezobrazovaly žádné zajímavé okamžiky, ale mnohé bylo ústně popsáno dost povrchně. (27.03.2013)

Tato umělecká adorace všedního života mě osobně irituje. Celý ten dokument je totiž zoufale... banální. Nebýt těch prostřihů se všemi těmi dobovými záběry Gotta, dobývání vesmíru a novoročních projevů potentátů - které jsem osobně shledal jako fascinující - snad bych tento dokument ani nedokoukal. Umíral jsme u něj nudou! Soukromý vesmír je podle mě voyerský pohled kamsi, kde vlastně k vidění není vůbec nic. Mimochodem jsem překvapený, jak rychle od vstupu do kin šel tento dokument v televizi - už po nějakých 8 měsících. (07.10.2012)