Kapitán Phillips

Že jsou filmy podle skutečné události značně přikrášleny o dramatické scenérie a epické wtf momenty, to je známá věc. Zrovna dneska jsem taktéž prožil nevídaný příběh; vyšel jsem z hospody, přešel dvě křižovatky a došel domů. Chytil-li by se tohoto epického příběhu nějaký populární režisér, vypadal by snímek následovně: tajemný muž v černém kabátě vyšel z budovy, plný síly a pozitivní energie. Neohroženě se porozhlédl po okolí a střídmými kroky se vydal vstříc svému osudu. Na rohu páté a Evňů ho přepadli čtyři podezřele vypadající mimozemšťané, kteří mu sdělili, že proroctví alternativních Římanů je skutečné. Muž se zděšením o své nejbližší vyskočil z létajícího příboru a po cestě zabil pár emzáků, aby mohl s elegancí sobě vlastní dopadnout na batmotorku a laserovými děly rozbít několik pancéřových měst. Když zničil čtyři desítky armád a kouzelný štít bestiálního šílence doktora Hrůzošvába, dorazil ke svatému grálu a rozhodl se, že na to sere a jde domů. Nesmíte to tak žrát a věřit těm mystifikářům každou pihu. (05.03.2014)

"No triks Irish..., no triks..." Paul Greengras sa vrátil presne tam, kde mu to sedí najviac. Po nie úplne presvedčivej Zelenej zóne skúsil opäť svojský realistický, miestami až dokumentárny prístup, ktorý filmom podľa skutočnej udalosti svedčí najviac. Téma somálskych pirátov sa v poslednej dobe objavuje často, preto bolo iba otázkou času, kto s filmom na túto tému príde ako prvý. Úvod diváka zbytočne nenaťahuje, už po pár minútach sme na lodi a T.Hanks vydáva bezpečnostné opatrenia. Od momentu keď Hanks prvýkrát zaregistruje somálske člny na monitore je film doslova adrenalínový. Všetko to manévrovanie, preťažovanie motorov nákladnej lode, prestrihy na odhodlaných somálčanov a ich pokusy dostať sa na loď, to sú najsilnešie momenty filmu. Lámaná angličtina vychudnutého somálskeho kapitána Museho dodáva filmu tu správnu iskru, ktorú dabing dokonale zabije. Práve na jeho postave stojí film rovnako pevne ako na postave kapitána Phillipsa. Tempo paradoxne trochu opadlo s príchodom vojnovej lode a navy seals. Na môj vkus im bolo venované priveľa času a práve na ich úkor by som film trochu skrátil. Skrátením o nejakých 10 minút by bol film určite hutnejší a dynamickejší, ale napriek tomu dávam plný počet. Ten emocionálne silný záver s vyčerpaným Hanksom ma presvedčil. Dúfam, že na Oskaroch nejaké sošky pozbiera, možno aj tú najcennejšiu. Šanca je veľká. Videné v kine. 90%. (31.10.2013)

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

Dokonalá adrenalinovka. Od startu nabírá film hodně kvalitní tempo a je až fascinující, jak ho tvůrci dokázali až do konce ještě stupňovat. Příběh má dvě části, který maj svou zápletku a na jejichž vývoj jsem byl zvědavej. Moc se mně líbilo, že v okamžiku kdy skončí jedna, začíná druhá a testosteronovou jízdu pomáhají dotvářet skvěle vyostřené situace. Ty by samozřejmě nikdy nemohli mít takový efekt, kdyby se jich chopil filmařský a herecký looser, ale Paul ví přesně kam zamířit kamerou, jaký dát hrdinům do úst slovník a herci se zase umí dívat a tvářit. Tady bych chtěl pochválit především Barkhada Abdiho, který mě ve společných scénách s Tomem přišel dokonce výraznější a herečtější než jeho oscarový a slavnější americký kolega. Při finálovce jsem byl napjatej jak struna na balalajce. (18.11.2014)

Tak jak jsem předeslal u dánského tématického souputníka Únos. Jde o dva filmy s tak podobnou zápletkou a přesto diametrálně odlišné. Únos je drama, které se soustředí na psychiku posádky vystavené dlouhodobému zajetí a na vyjednávání s únosci. Divák se tak spíš sžívá s postavami a během vyjednáváíní uvažuje nad tím střetem povah a odlišného vnímání světa. Naproti tomu Greengrassův film je dynamický thriller plný napínavých scén, které (většinou) nedají divákovi vydechnout. Vůbec celé je to postavené na dynamice a napětí. Naopak z postav si odnese spíš jen to, že kapitán se chce vidět s rodinou a že piráti samotní vlastně na výběr moc nemají. Nudno dodat, že pirátům je film až překvapivě vstřícný, ne že by je barvil nabílo, ale rozhodně z toho v rámci možností nevycházejí zcela jednorozměrně. Jistou plochost však dohání závěrečná scéna na ošetřovně. Dá se říct, že Phillips a Únos tvoří dva vrcholy trojúhelníka, přičemž tím třetím je ruský film Kandagar, který má z odobou dvou přístupů něco. Je víc akční než Únos a více psychologický než Phillips. Čímž neříkám, který z těch tří je lepší (pětihvězdičkový je pro mě Únos, zbylé dva jsou na čtyřech), ale je zajímavé, jak se podobná témata dají pojmout různě. (22.11.2013)