Zachraňte pana Bankse

Studio Disney (samozřejmě) nemůže natočit opravdový film o produkci studia Disney ani o Waltu Disneym, to je zcela mimo hranice možností. Je ale zajímavé sledovat tuhle sebeprezentaci a přemýšlet, proč zrovna tahle konkrétní kýčovina byla zvolena zrovna teď. Co mi vadilo nejvíc, že se celým filmem nese takový nádech "kdo nemá rád Mickey Mause, musel v dětství utrpět děsivý šok a je potřeba ho vyléčit". Každopádně střídání rovin a emocí zcela nahodilé, vše okázale přetažené. Nerad, ale musím připustit, že přes to všechno mně ten sentimentální nesmysl vlastně nevadil, je zkonstruovaný s tak nechutnou přesností a sebejistotou, že na nějaké té základní úrovní funguje. EDIT: No jestli to má být jako v červených barvách, tak to musím snížit na dvě. Jo, trochu pózuju. (29.01.2014)

Musím říct, že Hanks se mi poslední dobou čím dál tím víc líbí a jak je starší zraje jak víno. Po pravdě za dob Foresta Gumpa mě to nikdy moc nebralo, ale naposledy exceloval v Kapitánu Philipsovi a tady doslova vydupal z popela tenhle jinak děsně tuctový ničím nepřekvapující nudný a pekelně užvaněný film. Hanks se překonává a kvůli němu to stojí za to vidět, ale maximálně tak jenom jednou. To úplně bohatě stačí a navíc film stejně hodně rychle vyšumí z hlavy. No myslím si, že CSFD projekci v tomto případě vynechám.50% (13.02.2014)

Film "ako od Disneyho", čo ale nemyslím nijako hanlivo. Prečo si občas nezidealizovať minulosť, že... veď komu tým ublížime. Napriek tomu, že má film vyše dvoch hodín, mal som dojem, že by sa doňho zmestilo viac. Napríklad viac interakcie medzi Disneym a spisovateľkou. Filmová súčasnosť ma bavila viac, ako filmová minulosť, osobne by som flashbackom venoval o nejakých 10 minút menej. Film vo mne vyvolával otázky ohľadom práva spisovateľov "kecať" do umeleckej vízie filmárov. Osobne sa domnievam, že ak chce niekto vidieť na plátne to, čo mal v hlave, keď písal knihu, tak buď nech nepodpisuje žiadne zmluvy na práva, alebo nech si to nakrúti sám. V tomto smere film nijako ďaleko nezachádza a uspokojí sa viac so záverečným, do duše prehovárajúcim Waltovým preslovom smerom k spisovateľke. Herci sa mi veľmi páčili a sú viac ako polovicou úspechu udelených veľmi silných troch hviezd. (18.04.2017)

Výborný herecký koncert. Šarvátky mezi velikášským a rozverným Tomem Hanksem a upjatou a břitkou Emmou Thompson mě bavil od začátku do konce. Jedná se spíše o konverzační film, prokládaný flashbacky na dětství hlavní hrdinky (prodchnuté smutnýma očima Colina Farrella - zase), které byly zřejmě důležité pro pochopení P. L. Traversové, ale podle mě dostávaly až příliš prostoru a to ještě v té nejsentimetálnější a nejvíce přeslazené podobě, což celý film sráželo dolů. (28.12.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)