Zachraňte pana Bankse

Emma Thompson vypadá jako učitelka dějepisu ze základky, u který jste se báli, aby se nepřiblížila víc než na dva metry, páč jinak hrozilo inhalování jejich ústních výparů, jež do dětské tváře nenávratně zařízly vrásky hrůzy a děsu. Její vzhled jakoby symbolizoval upjatost filmu, která se vyznačuje odporně pozitivním sentimentem. Prostě skrz naskrz falešná hra. (20.02.2014)

Kritizovat film ze studia Walta Disneyho za to, že je moc moc uhlazený, že jede na jistotu, mi přijde naprosto imbecilní. Nereaguji na konkrétní komentář zde, ale na recenzi v Cinemě (opravdu za tyhle objevné věty někdo dostává peníze). Je to asi jako říkat, že Japonci mají šikmé oči. Ano, studio si jde svou cestou, ale prostě dostanete to, co čekáte. Příběh, který je laskavý, který velebí Walta Disneyho, ať už byl ve skutečnosti jakýkoli, příběh, který adoruje Disney jako značku. No a co? Tohle přesně tenhle film má dělat, dař se mu to a překvapivě je to i ve své délce více jak snesitelné. Navíc Tom Hanks je prostě výborný, i když pravda, Emma Thompson ho výrazně zastiňuje. Skvěle si sedli, já jsem dostal dávku emocí, které nejsou překvapivě podány až tak pateticky a klidně si tenhle film zase rád pustím. Tohle je přesně to, co od Disneyho čekáte. Krásná iluze toho, že i když je to kolem na hovno, aspoň na ty dvě hodiny může být líp. (04.02.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)

Musím říct, že Hanks se mi poslední dobou čím dál tím víc líbí a jak je starší zraje jak víno. Po pravdě za dob Foresta Gumpa mě to nikdy moc nebralo, ale naposledy exceloval v Kapitánu Philipsovi a tady doslova vydupal z popela tenhle jinak děsně tuctový ničím nepřekvapující nudný a pekelně užvaněný film. Hanks se překonává a kvůli němu to stojí za to vidět, ale maximálně tak jenom jednou. To úplně bohatě stačí a navíc film stejně hodně rychle vyšumí z hlavy. No myslím si, že CSFD projekci v tomto případě vynechám.50% (13.02.2014)

Filmy z prostředí filmařského zákulisí mám rád a tenhle je hodně zajímavý ústředním střetem dvou osobností producenta a spisovatelky... střetem osobností, které pojí tvrdošijně silná povaha, ale zároveň přesně s touto povahou rozděluje postoj nad chystaným filmovým projektem. Já sám jsem soucitil na straně spisovatelky, jíž se chystaná adaptace životní knížky (z níž má vzniknout, stejně jako z původního námětu v Trháku, muzikál !) emočně dotýká. Nelze říct, že by se postava proslulého producenta Walta Disneyho stala vyloženě „záporákem“, ale jeho lehce rozporuplnější vykreslení mě dost překvapilo, kdy se celkem brzy ukazuje jako vychytrale kalkulující magnát, který si až s dočasnou prohrou připomene jiné hodnoty a smysl realizace vysněného filmu. Tom Hanks v hlavní roli je nad očekávání mnohotvárně zajímavý: slizký, pragmatický, ale časem probouzející i zbytky druhé, empatičtější tváře muže pracovně pohlceného vysokým postavením. Disneyho dialog v bytě spisovatelky (Emma Thompson) vnímám jako jeden z vrcholných okamžiků, protože v něm obě postavy plně opouští zdánlivou charakterovou škatulku a propadávají se v konfrontaci se vzpomínkami na mládí k déle nepociťovaným emocím. Výjevů z Traversové dětství mi přišlo místy zbytečné množství (vzhledem k přerušování napětí hlavní linie), ale určitě přinesly zajímavou atmosféru doby i ukázku, jak své dětství a příběh z románu vnímá samotná paní spisovatelka, zatímco „továrna na sny“ spěje k (až kontrastně) odlišné vizi – ano, včetně animovaných tučňáků! :o) I přes vyděračský závěr (na němž se mi ale zamlouvá jistá nejednoznačnost v Traversové postoji k filmu, u tak rozmanitých emocí) se mi film hodně líbil, speciálně jsem si užil Jasona Schwartzmana a jeho scény předvádění muzikálních popěvků s klavírem ve studiu, které do odlišného dění vrhají velice pozitivní náladu... jako v klasickém muzikálu. [75%] (20.09.2024)