Anton Špelec, ostrostřelec

Vrhla jsem se na starou českou klasiku, protože šla doposud mimo mě a já z hrůzou zjistila, že jsem skoro nic z toho neviděla. Podle vysokých hodnocení jsem čekala pořádnou pecku, dostalo se mi milého a příjemného filmu, ale ne pecky. Fajn film, fantastický Burian, Marvan, Plachta..., vtipné hlášky, ale když člověk čeká víc, je to vždy těžké. Ani nevím, co se mi nelíbilo, prostě mě to tak stoprocentně nebavilo. (04.05.2013)

Ajajajaj...a mně se chce nědo říct...krom toho, že "Císař pán je vůl!" (a já bych užil i něco jiného než jen "vůl"), tak i to, že jsem hluboce zklamán dějem filmu. Tedy, to bych se špatně vyjádřil. Na samotném ději není nic špatného, já sice nesnáším, když někdo něco je/není a ví o tom jen on/jen někdo a ostatní si to myslí špatně, ale bohužel tak to probíhá snad v každém druhém filmu, tudíž co s tím už. Co je ovšem horší, je samotné zakončení, kdy v té nevědomosti ostatní přetrvávají až do konce života, což je pro mne dosti nepříjemné a hluboce zklamné. Proto i přes spoustu skvělého liguére humoru Vlasty Buriana musím dát bohužel pouze 3*...jen doufám, že od této chvíle už všem červeným československým předválečným snímkům dám minimálně 4*... :) (08.05.2014)

Snad nejstarší Fričův snímek, který jsem zatím viděl. Je samozřejmě nezbytné přehlédnout nějaké ty technické nedostatky. Příběh jako by napsaný na divadelní prkna, ale Frič nemá problém transformovat film na prkna filmová. To už mi předvedl v Revizorovi. Vidět čas od času klasiku rané kinematografie člověka nezabije. Trošku nečekaně jsem se i u tohoto snímku několikrát od srdce zasmál. Tolik zde opěvované objednávání panáku nemá chybu a určitě stojí za praktikování. Stejně jako několik parádních hlášek. Úplně mě neokouzlil příběh, který je po krátké chvíli docela nudný. Liguerové scénky to mírně kompenzují. U snímku jsem se tedy nerozplynul jako každý druhý zde, ale podívat se na to bez újmy na životě dá. Velmi slabé 3 * a dostal jsem chuť na liguére. (15.07.2014)

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)

Kovaný profesionál Martin Frič natočil nejlepší film Krále komiků. S Vlastou Burianem to přitom určitě nebylo vůbec jednoduché, jeho cit pro improvizaci a mimika, kterou zakrýval všechny ostatní, i ta se musela vhodně použít. A v příběhu ostrostřelce, co svou medaili nedostal, šel až na hranici svých sil. Výborný spád filmu a Burianova exhibice, díky tomu snímek pobaví i dnes. (12.11.2005)