Můj vysvlečenej deník

Český filmový syndrom Prci, prcičky tentokrát ve formě zfilmovaného Bravíčka, bo co teď čtou mladý holky bez mozku, kde si potvrzují, že svět je jen o sexu, chlastu, možná trochu drogách a oblečení, a nic jiného už neexistuje. Prostě omezený pohled omezených lidí pro omezené lidi, povrchní věc o ničem, jak tak povrchní věci, jež ani z principu nemohou jít do hloubky, protože by na to do kina nikdo nešel, balast, neumění, nepřesvědčivost a nereálnost. Prostě svět podle Bravíčka. Měl mě varovat už začátek, kde holka tvrdí, že jsou obyčejná rodina jako každá jiná v republice, přitom si to žije na vysoké noze, finanční problémy neřeší, má to vilu a zbytečně moc volného času. (13.04.2014)

Opět nechápu, proč se film, jako je tento a jemu podobné, označuje za komedii. U komedie se má člověk smát a to se zde u mě ani jednou nezadařilo, ani když jsem si pro lepší náladu otevřel k filmu lahev vína. A i s tou lahví jsem se nudil a čekal na konec. Děj je příliš roztříštěný a postranní příběhy jsou k jeho posunu téměř zbytečné, především ty se spolužáky. Hlavní linie, která se sem tam vynořuje, tedy hledání biologického otce není ani zajímavá, ani vtipná a přestože holky i kluci se snaží, nerozesměje, ani nechytne za srdce. Trošku lepšího zážitku se dočkáme až ke konci, který je ale stejně nudný jako zbytek filmu. (01.02.2013)

Bavilo ma to, a čo viac môže človek od filmu čakať než 90 min pomíjivej radosti? Veronika Kubařová, fajn výkon, ale životná rola pre Jana Kurica, ktorý nám tu odprezentoval nový archetip Slováka :) Úprimne ma mrzí, že rozpad ČSR sa prejavuje aj v tom, že české filmy sa nie vždy dostanú do slovenských kín. A tak sa zrodil nový tip turistu. Filmový fanatik, ktorý prejde 120 km iba preto, aby si v brnenskom multiplexe pozrel český film. (19.11.2012)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Označení čistě jako "komedie" filmu nesedí a určitě by se více ztotožňovalo označení komedie/drama. Typický český modrý filmek, který nijak neurazí ale zároveň stále utvrzuje v tom, že je ještě hodně co se učit. Vyprávění Johany bylo místy vtipné (dokonce někdy hodně) a naopak někdy dramatické a film sám se sebou bojuje, jestli je to pokus a odpověď na americké teenage filmy nebo prostě jen film typu seriálové Terapie. Hodnocení je mezi 2-3 ale já se přiklonil k 3 hvězdám za Veroniku Kubařovou ;-) (13.03.2013)