Příběh kmotra

Příběh kmotra je snímkem rozdílných třetin. První třetina, tj; doba, kdy byl Mrázek resp. Vedral neškodným vekslákem a v teplákovce a stylovejch kotletách s kamarádíčkama okukoval lentilky ve sprchách fotbalové šatny je nejpovedenější, druhá, tj; doba převratu a následné kupónové privatizace a raketového Mrázkova vzestupu se veze stále na vlně té předchozí. Ostatně co víc už si může tvůrce přát, než když má divák permanentní úsměv na rtech a přitom je mu nikoliv stydno, ale plně si uvědomuje tu hořkotrpkou příchuť resp. pachuť. Poslední třetina, tj; doba, kdy se kolem Mrázka stahují mračna a utahuje smyčka, zasloužila mnohem více tlačit na pilu. Především je však zatraceně uspěchaná. Přičemž si troufám jednoznačně tvrdit, že je to způsobeno faktem, že je zde nejvíce bílých míst v Mrázkově životu a Nikolaev resp. Oščatka si s tím bohužel nedokázali uspokojivě poradit. Je to velká škoda, protože Ondra Vetchý, i přes ten kratičký prostor, dokázal umně zachytit ten přechod ze sebejistého frajírka po raněnou lovenou zvěř. Korunu tomu všemu nasazuje rádoby hollywoodský závěr, za který by tvůrci zasloužili kulku společně s Mrázkem. Jedna nečekaná, přesně mířená kulka po vystoupení z auta, by přitom splnila účel mnohem efektivněji. Ve výsledku, vzhledem k nulovým očekáváním, to rozhodně není průser, ale s přihlédnutím k nesmírné síle a troufám si tvrdit i stále přetrvávající aktuálnosti tématu, z toho šlo rozhodně vytěžit více. Spousta klišé (růže), přibyla kontraproduktivní milostná zápletka, vyšetřovací tým zůžen na partičku “čtyřech proti všem” taky není z nejšťastnějších řešení, příliš zjednodušující, heslovité…. Přesto, pokud k snímku přistoupíte a řekněme si upřímně, ono ani nic jiného nezbývá, nikoliv jako životopisu Františka Mrázka, ale fiktivnímu příběhu inspirovaného skutečnou postavou, tj; “nejbohatším invalidním důchodcem v Evropě“, nebudete zklamáni. 65% [Co se hereckých výkonů týče, Ondra Vetchý se ctí, úhlavní nepřítel Lukáš Vaculík i díky nešťastně napsané jednobarevné postavě (charakteru) nemá moc co hrát, zbytek nepřekračující svůj stín.Vyjma Andreje Hryce coby sadisty Farkaše, aneb když se vám práce stane koníčkem]. (07.11.2013)

AMERICKÝ GANGSTER počesku. A také možná jediný český politicko-mafiánský film, který nejen, že není k smíchu, ale dokonce snese srovnání i s některými zahraničními vzory (s těmi nejlepšími samozřejmě ne, ale to se dalo čekat). Pochopitelně to není žádný autentický a realistický dokument o Mrázkovi, spousta věcí je určitě hodně zjednodušena a uzpůsobena filmové dramaturgii klasických gangsterek a kriminálek, ale osobně v tom velký problém nevidím. Žánrovka, za níž se není třeba stydět. 70 % (29.10.2013)

Technicky parádní provedení, které divoké devadesátky dávkuje ve vizuální dikci úderného videoklipu, za sebou vleče suverénně nejvíc „rádoby“ mafiánský epos, který tady kdy vzniknul. Ployharova kamera může lítat jak na pouti, ale když Vetchý staticky vypráví tradiční zaříkávací formulky o cestě na vekslácký vrchol a Vaculík už nemůže mít vousy šedivější a vaky pod očima nafouklejší, začnete tušit, že se tady zase pendluje na tradiční české plytkosti, u které nevíte, jestli jí víc chybí dramaturg, nebo jen prachy na další půlhodinu navíc. (20.05.2014)

"Nejhorší je smrt z vyděšení." Tohle je typ českého filmu, který mě zajímá a ve výsledku neuráží. Sice to nemá syrovost, progresivní vizuál a na svou dobu pozoruhodný soundtrack jako takové Bony a klid (byť tu úsměvná snaha o moderní vizuál je) a ještě mnohem dál to má do Nelítostného souboje, který mi tak nějak přišel na mysl, když se Cajthaml s Vedralem bavili v divadle, ale řemeslně to funguje a přidanou hodnotou je, že to odráží skutečné události. (16.10.2015)

K čemu takovéhle filmy? Co to mělo být? Nějaká sebereflexe? Timeline o korupci v Čechách od osmdesátek po dnešní časy? Krimi o mafiánovi či snad dokonce psychologické drama o zločinci, který nakonec zůstane sám? A co poslední věta s otazníkem, také jste se strachy otřásli jako já? Brrrr ! Bojim, bojim a bojej se určitě i ti nahoře... A po tomhle filmu, který jistě tak trýznivě roztepe a rozrýpe jejich svědomí se jim bude spát určitě zase o něco hůře! Luki Vaculda si nechal narůst strniště, někde nechal Sagiho a s větrem v kapse honí Mrázka (pardón Vedrala) po Praze a okolí. Kamera je akční, místy zrychluje což je doprovázeno dramatickou hudbou.. Kameraman asi seděl na kolotoči či co... . Rejža si zase potrpěl na umělecké detaily, a tak nám několikrát ukazuje potřesení si rukou mafiánů přesně centrované do obrazu atd... Já měl problém už v těch osmdesátkách. Já jim nevěřil. Snad to bylo Lukiho melírované tričko, nevím. Ačkoliv se tímto časovým úsekem prohání dvnáctsettroska s nápisem Spoje na dveřích a nezbytné žlutobílé Lady a Žigulíky VB ten look to prostě nemělo a to i přes Vetchého kotlety. To už je spíš věřím Vojtkovi ve Vyprávěj... Naštěstí pro tvůrce se doba převalila do devadesátek a dalšího tisíciletí... A mohlo se jet v současných kulisách. Na mně to celé působilo jako taková utahaná výprava do časů zpět, která však ani nešokuje, ani nepřinese nic nového, prostě ji jen prozíváte... Ani herecké výkony nikoho ze zůčastněných mi nepřišly nijak oslnivé. U Lukiho možná ještě nějaká dnes už mamina zavzdychá a zavzpomíná na jeho pletené roláky s výtřihem do V, bílé ponožky a mokasíny... Vetchému jsem jeho kmotra nebral. Nešla z něj hrůza ani odhodlanost. Co jsem slyšel, tak skutečnej Mrázek byl jinej kanón... Ostatní tak jen přicmrndávají. Hádka bych s jeho civilním herectvím poslal raději trhat bobule, Kerekes asi měla dělat Bond girl, ale nějak se to nezdařilo. Osobně mně (jako vždy) zaujal Kaňkovský jehož obličej a hlavně oči děsí sám o sobě aniž by hrál vraha (vzpomeňme třeba na Jarmareční boudu..). Jak jsem psal v úvodu, netuším co to mělo být. Tohle dílo řadím k Hranařům a Kajínkovi, přičemž je z nich nejslabší. A budu ho hodnotit stejně. Za mně to jsou jen dva notesy. * * PS. A kterýpak pán bude další na řadě? Janoušek, Rittig či snad Nagyová - Nečasová? Námětů kolem se válí habaděj, jen já na to už asi nebudu mít chuť koukat. (22.05.2014)