Příběh kmotra

Na perfektně organizovaný gang Františka Vedrala/Mrázka byla každá policie v tomhle státě krátká. Ve filmové podobě jej tvoří dva ťunťové, s nimiž byste nešli ani na polní pych, natož složitě drancovat a tunelovat tuhle naši matičku českou, které režisér Petr Nikolaev pořádně povolil šrouby. Hned po pár záběrech máte jasno, aniž byste nahlédli do titulek, že tenhle maník má na svědomí "nejakčnější" seriál z akčních, a sice tupoblbý Atentát. Představte si, jak urputně chce být film drsný, i když pár drastičtějších scén nepovažuji za nepovedené, ale naopak, poměrně zajímavě komponované. Smích budí hlavně zločinecká elita, která měla mít respekt. Vetchý z toho ještě vyšel relativně dobře, ostatní už jsou jen připitomělé figurky, jimž režisér nedal žádnou zajímavost. Sice se v záhlaví film urputně brání sdělením, že nešlo o autentické zpracování příběhu vlivného zločince, jenže to moc neobstojí, nepracuje-li film s vyloženě fiktivní postavou. A to rozhodně není případ přejmenovaného Vedrala. Ten, jak známo, slyšel jen na povel peníze a ve své době s nimi mohl tapetovat. Podle filmu se jednalo veskrze o inteligentního, necitlivého ničemu, který by sotva snesl vedle sebe pitomce, jaké ztvárnili Jan Vondráček a Jiří Dvořák. Filmu však šlo ještě o něco jiného. Naservírovat divákovi řemeslně zdatně natočenou krimi, jakých je jen hrstka. Příběh je v podstatě vyprávěn z pohledu vyšetřovatele Čestmíra Cajthajmla, který šel s buldočí zarputilostí drahná léta Vedralovi po krku, ale na kobylku se mu pořádně nedostal. Lukáš Vaculík byl ve své správňácké roli zajímavým protihráčem Ondřeje Vetchého. A i když se tihle dva za film moc nepotkají, bylo cítit, jak to mezi nimi vře a jak se vzájemně nenávidí. Proč se tenhle skvělý koktejl nenamíchal i u vedlejších postav, u kterých se spíše poserete smíchy, než abyste se zamysleli nad jejich existencí. "Nájemný" vrah Zahrádka, stižený Downovým syndromem, to je jeden z těch okamžiků, kdy se budete smát na celé kolo, když jej poprvé spatříte. Množství postav je ve filmu přejmenovaných, ale většina z nich nejsou fiktivní. Přejmenování se také nevyhnulo bance a firmám, jejichž (nesmyslná) loga lze ve filmu spatřit. Jak příběh postupuje ze socialismu až do nedávné současnosti, celé se to zhoršovalo. Policejní přístup a metody jsou přihlouple zkreslené, moc neobstojí ani přítomnost státní zástupkyně (jednalo se údajně o podobným způsobem zesnulou prokurátorku Kozubkovou) a premiéra vlády (tehdejšího premiéra Stanislava Grosse ten filmový ničím nepřipomíná, nepočítáme-li jeho familiární oslovení). Postavy se prakticky vzhledově neměnily. Vaculík měl jen šedivějící vousy, Vetchý byl bez kotlet, novinářka Vica Kerekes zůstala zaražená ve vývoji, čestnou výjimku tvořila její prsa atd. Moc jsem tomuhle filmu na chuť nepřišel. Zpracování trpělo typickým stylem zjednodušování, které známe z Atentátu. Když se film do kauzy opřel, byly to v několika scénách, které se ale nějak významně do paměti nevryjí. Ústřední herecké duo šlape, na dynamiku ve filmu si nelze stěžovat, některé scény jsou pěkně syrové, zajímavý přechod z neidealistického komunismu do méně přívětivého kapitalismu je zvládnut perfektně neotřele, ale kauza Mrázek si žádala hlubší režijní analýzu, než jaké se divákovi dostalo.Když tohoto kmotra budete brát s notnou rezervou, je docela možné, že vás film zaujme. Zaujme, ale nestrhne. Tak bych jej charakterizoval. 60% (05.02.2016) (méně) (více)