Ať žije nebožtík

Pro mě jedna z nejlepších komedií prvorepublikové éry. Hugo Haas zde opět tvoří hlavní herecký koncert a pokud milujete komedie, Ať žije nebožtík si rozhodně zamilujete. Pro mě nesmrtelná klasika, které ani čas nemůže ubrat na kráse. Fórky, narážky, grimasy, to vše a mnohem víc mě prostě nutilo smát se a smát se po celou dobu tohoto filmu. Vytknout mu nemám co. Je prostě a jednoduše dokonalý!!! Bravo Friči a Haasi!!! 95% (17.12.2011)

Na československých prvorepublikových komedíích se mnohdy musí tolerovat horší technická stránka a doufat v dobrou svižnou zábavu, která to vyváží. A tu jsem od Nebožíka teda čekal větší. Na oplátku musím říct, že námět s domnělým umrtím se později používal velmi často a tohle je asi nejstarší film, kde jsem ho viděl. Bohužel prakticky není vůbec využit. Velkým pozitivem je pro mě  ale hlavní herec Hugo Hass, kterého jsem (ke své ostudě) nikde předtím neviděl. Ale tady se mi líbilo už jenom jeho podání pěkného šansonu ,,Mě to tady nebaví´´, který jsem již dřívě slyšel v novodobém podání Melody Makers, ale zde vyznívá ironicky, vesele i smutně dohromady....vážně hezké, to si rád budu pouštět znovu. Co se týče Hassova herectví, tak je již v něčem lehce zestárlé, ale pořád působí milé, rošťácky, elegantně a dáva filmu takovou příjemnou dobovou šťavu.  Jeho vychytávky, vyznání lásky, převleky a hlasové změny jsou roztomilé. Škoda, že dějově mi to jinak  přišlo už poněkud pomalé a ospalé, ani humoru příliš nebylo, hlavní zápletka dost nevyužitá, prakticky minimum záměn a omylů a když už, tak spíš  suchých nebo nevyužitých. Oproti takovým Fričovým veselohrám z Natašou Gollovou mi to už nepřipadalo v dnešní době tolik svěží. A Adina Mandlová byla tak prkenná, že mě to až zarazilo.  Ale i dle zdejších reakcí bych řekl, že pro určitou čásť fanoušků prvorepublikových komedíí (mezi které bych se částečně mohl počítat) bude i Nebožtík pořád velmi dobrou zábavou. S tím bych ale souhlasil pouze částečně. Myslím, že se ale shodnu se zbytkem, že to je alespoň pořád celkem milé a  na jedno zhlédnutí mi to vůbec nevadilo. Díky panu Hassovi jako herci vlastně šlo ještě o  celkem fajn zkušenost a na jeho šanson nezapomenu. (24.10.2020)

Další skvělý film tria H. Haas, A. Mandlová a M. Frič, jedná se snad o nejlepší film tohoto tria, jejichž spolupráce se již osvědčila v předchozích filmech. Jednoduchý, ale o to příjemnější film o muži, který papírově zemře a následně se musí vypořádat s následky své smrti, pobaví i po letech. Z herců musím kromě H. Haase vyzdvihnout V. Trégla, který výborně sekunduje hlavnímu hrdinovi: "Koňak jsi vypil a mě jsi otrávil." A v neposlední řadě nesmím zapomenout na věrného Lumpíka, kterého H. Haas zapomněl u divadla... (20.03.2011)

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. (03.10.2008)

Tady už je každý komentář zbytečný. Musím se přiznat - pro dobové veselohry až příliš příznačná zápletka záměn a omylů mě zase dostala a jen horko těžko jsem se zvedal z podlahy po neuvěřitelných hláškách pana Haase. A nemůžu si odpustit malou melancholickou litanii - člověk se až diví, kam zmizel kreativní duch a vtip české komedie předválečných a posléze přelomu šedesátých a sedmdesátých let a možná i ta obyčejná chuť dělat zábavu pro zábavu. Kde jsou ty časy. (25.08.2010)