Ať žije nebožtík

Tentokrát mi tato vychvalovaná prvorepubliková komedie nesedla. Když to srovnám s nedávno viděnými (Eva tropí hlouposti, Kristián), či dříve viděnými (Plachý milionář, cokoli s Buriánem), tak je vcelku jednoznačně tou nejslabší. Sám sebe se ptám proč? Jednoduchá a ztřeštěná zápletka? To by nevadilo, hojně se vyskytuje i v předchozích filmech a dokáži ji odpustit. Na vině je především hlavní představitel a jeho výkon. Ano, opravdu se mi Hugo Haas nelíbil. Při srovnání například s Vlastou Burianem a Oldřichem Nových jednoznačně prohrává. Jeho komika je podivně unylá a za celý film mě mnohokrát rozesmát nedokázal. Není v tom ale sám, chybí i výraznější vedlejší postavy (Václav Trégl to sám nevytrhne) a klopýtají také dialogy, které rozhodně nejsou tak brilantní, jako ve výše jmenovaných filmech. Sice půjdu tentokrát proti proudu, ale víc než dvě hvězdy nedám. (17.09.2018)

Takto si dobrú starú českú komédiu celkom nepredstavujem, no niektoré momenty stáli za to. Iné boli zase celkom zbytočným naťahovaním času, ako napríklad asi jeden z mála Číňanov v českom filme tej doby. Na prehnané herectvo a teatrálne výkony starších filmov som celkom zvyknutý, ale Hugo to tu preháňal, a pritom Adina takýto problém nemala. Koniec dobrý, všetko dobré, v tomto prípade celkom priemerné. (25.12.2014)

Živel Hugo Haas coby okouzlující flamendr nechává všechny ostatní daleko za sebou, včetně Mandlové s Fričem, a od skvělého nástupu s loterií věřitelů bravurním způsobem táhne celý film k metě nezapomenutelné a nestárnoucí klasiky. Spousta ironie, gagů, skvělých hlášek a výtečně vystavěných situací, tempo, které neztrácí tah, přesto stále uvolněná pohoda. (06.10.2011)

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)

Publikum od začátku dobře ví, že titulní vtipné přání Ať žije nebožtík titulní postavě vyjde, ale nedočká se, jestli zemře vedlejší postava, která měla být podle zaměněné lékařské zprávy zcela zdravá, jenže ne. Proč taky, když jde o to, jestli titulní zdravá, jen omylem předem pohřbená postava získá srdce neznámé ženy, se kterou se v předtuše smrti snad v bezvědomí bezhlavě vzaly a po očekávaném nezemření bezhlavě zamilovaly, aby se znovu vzaly. Dojde ještě na ledacos, převleky, milého natvrdlého strýce, scénku v baru, scénku v bytu, scénku na zámku, scénku u advokáta, snad i na vtipy. Scenáristé Martin Frič a Hugo Haas, první též režírující, druhý též hrající, zpeněžitelné plýtvání časem určitě neobjevili, ale zvládli. P.S. To je zpráva o haha příběhu, i když ta o filmu z něj by se moc nelišila. www.macguffin.cz (23.09.2021)