Velká nádhera

Místy bych to, hlavně skrze život hlavních postav, nazval spíše Velká prázdnota. Ale nejdříve si zabilancujeme, když tak činí i hlavní hrdina. * I. Prosinec 2011, dospívání: uspořádal jsem rodinný silvestrovský program s podtitulem bavíme se vždy a všude. * II. Léto 2012, rodinná dovolená v Tunisu: po večerech animátorská i taneční zábava a jedna z často hraných písní (u níž jsem obvykle navzdory nadšení ze všeho ostatního odcházel) bylo hlasité disco, v němž zpěvák řval něco jako Ryba! Ryba! Ryba! Jak stylové si tu píseň po letech připomenout díky velkolepé scéně ve filmu Velká nádhera!! * III. Prosinec 2014: Stužková! Na taneční zábavě zní remix starého slovenského hitu Jaj, Zuzka, Zuzička (ti, co to spáchali, se zajímavě jmenují Mafia Corner). Uprostřed čtyř minut tuc-tuc dunění se dokola opakuje pouze první sloka bez jedinkrát zahraného refrénu. Považoval jsem to za hudební paskvil a podvrch. Ve filmu zní remix italského hitu A far l'amore comincia v úplně stejném principu, až jsem chtěl tvůrce pochválit za trefný obraz remixové hudby, než jsem zjistil, že tento remix vznikl už 2 roky před filmem a je tedy spíše možné, že MC (nikoliv Marvel Comics, ale pořád Mafia Corner) se naopak inspirovali. * IV. Rok 2022, po letech: V jednom textu narážím na výraznou zmínku knihy o tom, jak se coby moderní lidstvo máme tendenci hlavně bavit a ubavit se až k smrti. Děsivé, ale trefné. * VI. Květen 2023: Konečně vidím tu Velkou nádheru! Jak ji se vším a různými zkušenostmi zhodnotím? *** (0) Ve více komentářích narážím na dojem, že sledování smetánky z italských večírků a její lítosti nad prázdným životem v době stáří nemá pro mnohé diváky žádný přínos. Kupodivu se ani moc nepřidávám, neb jsem sám došel k zajímavé reflexi (bylo toho víc!) i těšení, že nad podobně prázdným životem snad nebudu vzlykat a že do něj ani přes příležitostní účasti na nějaké té slavnosti, poučen nespadnu. (1) Vizuál v nejedné scéně nádherný, zvláště snímání italských ulic a památek... zde je ta Velká nádhera! Leč skoro v ničem dalším jsem ji nespatřil. (2) Nejednu scénu jsem už viděl dříve a bavilo mě je vidět znovu v rámci celku. Některé scény jsou nezapomenutelné, jinými jsem se však pronudil. (3) Dialogy umělců intelektuálů nám o těch postavách naštěstí dost říkají... spisovatel jednoho románu s monotónním životem, spisovatelka 11 románů (+jedné knihy o Straně), ale jakým způsobem prosazených a vydaných(!)... i přítomnost hudebníka měla co nabídnout a prázdnějších intelektuálních keců, jaké by mě štvaly, naštěstí bylo pomálu. (4) Atrakce: vrhač nožů dechberoucí.. holčička s barvami totální psycho, ale s krásným výsledkem.. nezvyklá „olympijská disciplína“ skoku do zdi? Zvrhlost! (5) Jenže čím dál víc mi docházelo: ty chvilkové prvky zvrhlosti i monotónní prázdnoty mají své opodstatnění v tom, co film chce zobrazit. Přinesl dost zajímavého (a bylo toho opět víc!), sám o sobě je místy velkým zážitkem, až jsem měl pocit, že by mě díky vybraným scénám mohl časem bavit i znovu. Jenže jsem nezmínil největší výhradu: (6) Sice tu nechybí souvislejší děj, ale je strašně roztříštěný do série spousty střípků a formy, která místy uchvacuje, jindy některými čistě formálními nápady mi celkový dojem rozmělňovala. Začnu u neutrálních 3* a uvidí se, nakolik (ne)budu mít v budoucnu chuť sledovat Velkou nádheru i opakovaně. (7) Díky nápaditější formě, „kratší“ stopáži a souvislejšímu ději pro mě určitě stravitelnější, než Felliniho Sladký život. [60%] (19.05.2023) (méně) (více)