Berlínská mise

Ryoo Seung-wan se do korejského filmového průmyslu vklínil natruc coby samouk a nadšenec, jehož snem bylo točit dravé akční snímky postavené na atrakci herců minimálně využívajících kaskadéry. Poté, co jeho rapidní stoupání ke stále větším rozpočtům a rozmáchlejším akčním spektáklům utnul kasovní propad komiksově nadsazené bláznoviny "Dachimawa Lee" se vrátil akce prostým ale formálně vycizelovaným dialogovým thrillerem "The Unjust". Ryoova novinka "Berlínská mise" pak představuje velkolepý akční návrat, jenž ale nese znaky poučení se ze předchozích nezdarů a ukazuje divákům vytříbeného režiséra na vrcholu sil. Film úspěšně zabodává korejskou vlajku na prostoru doposud výhradně hollywoodského žánru špionážních akčních thrillerů natáčených v s mezinárodních lokacích. Tvůrci snaží sebevíc dodat klasickým šablonám lokální nádech motivy vztahu mezi Severní a Jižní Koreou, ale ty jsou rozvedené do striktně černobílé podoby, která až bulvárně hraje s předsudky o démoničnosti severokorejských uzurpátorů moci. Také v ryze žánrových prvcích scénář příliš tlačí na pilu, především v nespočtu zvratů ve stylu měnění stran a spojenců, což ve výsledku může vést až k apatii diváků. Naštěstí se Ryoo pravidelně vrací k akčním sekvencím, které staví na maximální intenzitě a nápadité inscenaci. Každý střet má nějaký malý detail, který akci dá punc originality i účelnosti a zároveň svou výstředností a neokoukaností zaručuje, že se sekvence zaryje divákům do paměti. Zatímco post-bourneovské americké akční filmy se soustředí na vytvoření impresivní změti, kterou drží pohromadě pouze zvuková stopa a hudba, Ryoo právě těmito výraznými detaily akci vždy zpřehledňuje a zasazuje ji pevně do prostoru, který se stává součástí celkové atrakce. Bravurní je v tomto ohledu úvodní část filmu, kde se nejprve výtečně ustanoví očekávání díky směřování pozornosti k podivně tvarované ráně na hrdinových zádech, jejíž původ se pak vysvětlí během dlouhé flashbackové pasáže. Podobně je závěrečná bitka hrdiny se záporákem ozvláštněna prací s prostředím širých lánů vysoké trávy s roztroušenými balvany a především pak díky dravé choreografii s promyšlenými vychytávkami inspirovanými v MMA. (03.12.2013)

Místy se to táhlo, ale Berlín filmu slušel. V podstatě se do něj jako do eintopfu naházelo všechno to, co máme rádi - CIA, KGB, Arabové, Mosad, Kim Čong-un i -il, vypasený zkorumpovaný německý politik, obě Koreje, Glock, Uzi i airsoftovku Desert Eagle. Při závěrečné scéně někde v polích jsem si říkal, že 1) Střílet jednou rukou v běhu z pistole ráže .44 do obilí je neotřelé 2) Je s podivem, v jakém bídném stavu nechá dotacemi rozmazlený eurozemědělec půdu a 3) Dite do hajzlu z té lóky! Dyť mně to podupete! (07.03.2014)

Nemůžu si pomoct, ale Korejci prostě tenhle žánr umí. Ví, jak udělat akci, ví, jak vystavět příběh, kterej není tupej, nudnej a prvoplánovitej, nebojí se to udělat bez americkýho patosu, a to je prostě plus. I když jsem ze začátku trochu bádal v tom, co se tam vlastně děje (mluví se tam o CIA, KGB, Mossadu atd.), nakonec se to všechno vysvětlí, divák není za blbce a ještě si užijete suprově natočený akční scény, kde hraje prim soundtrack a zvuk. Doufejme, že se i ostatní budou třeba inspirovat v asijské kinematografii, aby pak nevznikaly zbytečný hlouposti s happyendem (ne, není to opravdu nutný!). (02.08.2014)

Kajícně se řadím do velmi okrajového uskupení Čechů, pro nějž je slovenština větší neznámá než starý zákon v hebrejštině. Ale vězte, že jsem se opravdu snažil. Svým ostřížím zrakem jsem to pitval písmenko po písmenku, ale na ten podělaný kloub jsem prostě nepřišel. Tento snímek pro mě byla ta nejbolestivější filmová prohra, jaká se mi kdy opovážila prořinčet páteří. Berlin File, dynamická oddychovka z úhledného německého hřišťátka, na kterém probíhá dramatický zápas mezi sestřičkami Korejovými. Jenomže nějaký bezohledný barbar k tomu naťukal pouze slovenské titulky, čímž se mi zápletka a pointy zkroutily v gigantický nažloutlý otazník, který sebou začal provokativně škubat do rytmu severokorejské hymny a mně tak nezbylo než namířit svou pozornost na ze všech úhlů fenomenální akci. Zkrátka si na mé hodnocení popadněte pořádnou rezervu, neboť mi obsah vyšuměl mezi prsty a zanechal za sebou nebývale precizní formu. (18.08.2013)

Díky nástupu nového severokorejského vůdce Kim Čong-una panuje ve stranických orgánech neklid a strach z nejistoty. Po selhání obchodu s raketami, který překazil zásahový tým Mossadu, dolehne vlna podezřívání i na zpravodajský tým v Berlíně. Soudruzi tak hledají krtka, který vynáší citlivé informace z ambasády. Podezření padne na tlumočnici a manželku špičkového tajného agenta. Vše přijíždí prošetřit straně oddaný aparátčík přímo z centrály v Pchongjangu. Hlavní hrdina postupem času zjišťuje, že vše je komplikovanější než předpokládal a že je součástí špinavé hry. Jeho tajná identita je kompromitována a musí se dát na dramatický útěk. Do souboje dvou tajných služeb z rozděleného korejského poloostrova se zaplétá i CIA a aby to bylo ještě komplikovanější snahu všech zúčastněných agentur tříští jejich vlastní vnitřní rozpory. Akční scény mají dobrou choreografii a netrpí stereotypem. Naopak pasáže, kde se nebojuje dokážou být překvapivě komorní. Režisér Seung-wan Ryoo servíruje divákovi špionážní thriller v atraktivním prostředí Berlína, který má říz a divoké tempo. Vše vrcholí během explozivního finále v korejsko-arabské perníkové chaloupce. Určitě nadstandardní podívaná, která si právem zaslouží pozornost. (28.12.2013)