Pěna dní

Je to veľmi dobrá fantasy komédia od Michela Gondryho. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa vo fiktívnom svete, v ktorom všetky zákony fungujú po svojom. Mladý muž si žije ideálnym životom, má veľký majetok, kvôli čomu nemusí pracovať a spoločnosť mu robia skvelí priatelia, len mu chýba aj životná partnerka. No aj to sa zmení, keď narazí na skvelú ženu, do ktorej sa hneď zamiluje, pričom mu city opätuje a vezmú sa. Lenže čoskoro ona dostane ťažkú chorobu a už sa začne všetko kaziť. So spracovaním som nadmieru spokojný, toto si ma získalo už od samotného začiatku, síce zápletka by sama o sebe stačila skôr len na lepší priemer, no celkovo to výrazne povyšuje to netradičné podanie. Gondry sa nezaprie a tak celé to fungovanie fiktívneho sveta pôsobí tak zaujímavo a vtipne, jeden skvelý originálny nápad strieda druhý, pričom sú všetky tak milo absurdné, naháňačka s topánkami, tanec, preteky na svadbe, beh s tieňom a množstvo iných ma dostalo, navyše sa to celú prvú polovicu nesie vo veľmi príjemnej atmosfére plnej pozitivizmu a skutočne ma to bavilo. A aby to nebolo všetko, následne sa pomaly začne meniť žáner prakticky do úplného protikladu, z roztomilej komédie to plynulo prejde do snáď až depresívnej drámy, v ktorej nechýba ani umieranie, pričom aj to musí byť rovnako originálne ako všetko ostatné a aj keď osobne mi predsa len trochu viac sadla tá prvá polovica, obe sú zvládnuté rovnako kvalitne. Herecké obsadenie je výborné, sympatický hlavný hrdina, skvelá Audrey Tautou, zábavný Omar Sy a ešte pár vydarených vedľajších postáv, tu ma bavili všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, Michel Gondry opäť ukazuje, že patrí medzi najzaujímavejších novodobých režisérov, síce už očakávane nepôsobí až tak originálne, film mi svojim štýlom dosť pripomínal Náuku o snoch, stále si drží vysokú úroveň po všetkých stránkach a v tomto prípade ho musím veľmi pochváliť aj za ten plynulý žánrový prechod, čo zvládne len málokto. A príjemne to doplňuje aj hudba. Síce nie som až tak nadšený, aby som mohol dať plné hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný, Pena dní je vydarený film a ešte si ho určite pozriem. 81% (25.10.2013)

,,LIDÉ SE NEMĚNÍ. MĚNÍ SE VĚCI…“ /// Jsem zmaten. Neuvěřitelný! Tolik animace, tolik abstraktních a absurdních nápadů! Ovšem – každá zábava má svý meze…Ne že by mně myš dělající bubliny nebavila (pistolkou vole…bublifuk…, kde to žiješ?), ale když hudba zakulatí rohy pokoje, vím, že jsem ztracen. Ztracen ve fantasii a nápadech, kterejm nemůžu rozumět. Něco je vtipný, něco by vtipný bejt mohlo, první hoďka je krásně optimistická (kromě těch několika mrtvejch) a ona podivnost není příběhová, ale tím, čím nás obklopuje. Ujetá událost, který jsem dlouho nechtěl dát žádný hodnocení a ty 3* berte s rezervou. Tady bude dobře 1* i 5*. Záleží jen na tom, jak moc dokážete propadnout obdivu zvláštního vidění světa. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1947 Boris Vian, jsem nečetl. 2.) Zajímám se o hopsatrot, pianocktailista stojí vedle v místnosti a miluju molitor. 3.) Thx za titule ,,IkE_Blaster“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.11.2013)

Barevné a hravé. Občas možná trochu rozvleklé a přeplněné. Jeden z těch filmů, kde mne mrzí, že to nebylo lepší, ale zároveň stále odcházím z kina s pocitem, že jsem moc rád, že jste do kina šel. Ale hlavně v záplavě zelených stěn a triků "koukejcovšechnoumímůjnovejpočítač" osvěžující a příjemné. A z negativních komentářů co tu čtu, opět vystupuje pouhé: "Kniha se mi líbila víc. Kdo nečetl knihu nepochopí. Kniha je blbá = film je blbý." Prostě klasické - negativní hodnocení se vztahují pouze k tomu, jaký je/není rozdíl mezi knihou a filmem a ne k tomu, jaký film je/není sám o sobě. A uživatel Vančura se mýlí..já z Pěny dní radost mám. (09.07.2013)

Gondry je neuvěřitelný hračička a jeho nápady jsou fascinující. Knižní předloha tohoto filmu však byla výzva i pro něj a to co se zde děje je fascinující, ale divné zároveň. Na film jsem se po hravých trailerech těšil opravdu hodně, ale výsledná podoba byla pro mě už moc abstraktní, občas až nepříjemná a hlavně výsledná podoba rozhodně nebyla tak optimistická, jak naznačovali příjemné ukázky. Obdivuhodné tak pro mě zůstává jen to, že Gondry zfilmoval to, co bylo prakticky nezfilmovatelné. (19.11.2013)

Pamatuji si, jak na karlovarském festivalu snímek Pěna dní s Audrey Tautou zahájil přehlídku za účasti režiséra Michela Gondryho. Konečně se mi film podařilo sehnat. Říkalo se, že hýřivost a hravost filmu přebíjí podstatu láskyplného příběhu. Pěna dní je křehká, čistá, poetická romance z jiného světa a jiných časů. Lehce rozostřené retro kouzelně plyne s jazzovou náladou a měkkou barevností. Také svět zrozený až dětsky nespoutanou obrazností má svůj půvab. Gondry nejprve oslní, postupně unaví a nakonec uspí. Kolovrátek fantazie se zauzlí ve vlastním soukromém vesmíru. Od průlomového Věčného svitu neposkvrněné mysli jako by Gondry v trojúhelníku romantiky, lyriky a mystiky točil stále jeden a týž film. Což nutně vede k jisté manýře, třebaže se z ní stále vynořují originální obrazy, jímavé okamžiky, neskutečné nápady. Sladká nevinnost Audrey Tautou už také nevyzařuje z podstaty, nýbrž z herecké šablony. Fantaskní hýřivost Pěny dní zkrátka přebíjí podstatu, nekonečnou něhu láskyplného příběhu, který je nejsilnější ve chvíli, kdy na všechny urputně vršené ornamenty zapomene. Gondry paradoxně předvádí, že film se dá zabít i hravostí. Nebo alespoň přizabít. (24.04.2020)