Pěna dní

Můj oblíbený xxmartinxx napsal, že jej film začal po deseti minutách iritovat. Já na tom byl o poznání hůře, protože jsem tentýž pocit začal vnímat tak po třech minutách. Pokud bych měl Gondryho kousek počastovat nějakým přívlastkem, pak je neskutečně otravný a protivný. Jak poznamenala moje choť, když si přečetla Martinův koment, nesnesitelná hyperaktivita je přesně to, co snímek charakterizuje. Vydržel jsem půl hodiny a pak jsem to vzdal, protože jsem pochopil, že tentokrát jsme se s Gondrym naprosto minuli. Vypravěčsky je to selhání na celé čáře a Gondryho svět, který jiné okouzluje, mně zůstal zavřený na několik západů. Tenhle styl by se báječně hodil na režírování hudebních videoklipů, konec konců, nejeden má už Gondry na svém kontě. Jenže sledovat 130minutový videoklip považuju svým způsobem za horor a děsivá muka. Celkový dojem: 25 % za výtvarnou stránku a ujeté nápady. (10.07.2016)

Myslím, že je skvělé, že se adaptace chopili Francouzi a ještě k tomu právě Michel Gondry - jeho rukopis je mimochodem tak specifický a sympatický, že se mi vnucuje novotvar "typická Gondrovina". Vzhledem k tomu co je Pěna dní za knihu, jde o naprostý úspěch. Celý ten potrhlý svět ožívá na plátně ve fantastické směsici počítačové animace a Švankmajerovských loutkařských orgií. Jsem nadšený a to se mi u filmů podle mých oblíbených románů stává velice málo. Jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků této sezóny. 9/10 (24.08.2013)

L´ecume des Jours je pre mna sympaticky film od reziserskeho maga Michela Gondryho /Nauka o snech s Gael Garcia Bernalom/. Zaujimavy namet, obcas sa da aj zasmiat, akurat Gad Elmaleh mi dost vadil. Audrey Tatou sice na urovni a krasna, ale celkovo pre mna len znesitelny priemer a dost aj taka Nauka o snech 2. 60 % (10.01.2015)

"A pena dní sa potichu spúšťala na ratolesti symfonického leporela..." V ďalekej zemi, kde sa snúbi francúzsky surrealizmus s Kusturicovým dedičstvom, abstraktným nonsensom, Godardovým odkazom, grotesknou kritikou a konverzačna pozbaveným Woodym Allenom, prebýva v čarokrásnej záhrade bryskného tragikomična Alma Mater Gondryho prazvláštnej poetiky. Netradične uchopená romanca prerastá z Vianových textov širokým oblúkom do filmovej podoby a rozprestiera svoju ilúziu nádhery a dravej, hravej slobody, ktorá chce byť obdivovaná. Do toho primiešava zverské parafrázy, neo-Sartra a neuchopiteľné (a nepochopiteľné) analógie ako stvorené pre po diskutovateľnom objekte bažiacu inteligenciu filmového sveta, až je z toľkého nonsensu, vynaliezavosti, originality a suverénnosti scenáristickej a režisérskej zručnosti pri pohľade z okna človeku na nič. Satisfakciou je zvyšných 40 minút absolútneho utrpenia šedivého kapitalizmu, upadajúcej životnej úrovne a kritického, bezvýchodiskového stavu bytia zoči voči politickému režimu. Gondry je Šalamún, po podivne nadhodnotenom Eternal Sunshine of the Spotless Mind a ešte podivnejšie podhodnotenom Green Hornet (ktorý si to však predsa zaslúžil trochu viac) ma upútal svojimi falošnými (no i tak neoddiskutovateľne nádhernými a hypnotickými) obrazmi ústretovosti a prívetivosti sladkého príbehu (čo je vďaka zakomponovanému neprehliadnuteľnému násiliu a brutalite paradox) s kruto realistickým koncom. Pseudofilmové gesto v morfiovom opojení. Dosť bolo psychomanických grafomanských žvástov, 90% Najlepšie sfilmovaná nesfilmovateľná kniha, ktorého nepochopenie, tak ako i predlohy nie je odsúdeniahodné, ale plne pochopiteľné. Pre mňa best of Michel Gondry. (19.01.2014)

Takový mišmaš Jeuneta, Švankmajera, Věčného svitu neposkvrněné mysli a Fontány, kterému však chybí nějaká ústrojnost, nějaké směřování, nějaká pravidla uvnitř samotného vyprávění. I když vyprávíte surrealistický příběh, i tak musíte dodržovat vnitřní logiku, to není o tom, že můžete nacpat všude všechno, co vás napadne. Také sny, když se vám zdají, mají nějakou vnitřní logiku a nějakým směrem rozvíjejí „děj“. Můžete v nich létat, procházet zdí, ale když jste ve městě, potkáváte atributy města, nikoliv louky. Tenhle film chce říct něco, co je v knize pojato trýznivě poeticky, ale neumí to. Místo toho sází na bláznivé nápady, které jsou ale pitomé a často prostě nemají žádný účel. Jako kdyby si rejža ráno řekl, hele, to by mohlo být dobrý, to zkusíme. Jako by tedy neměl žádnou vizi, kam a jak chce film směřovat. Díky tomu má snímek sice chvílemi jisté pokusy o atmosféru, ale celkově je falešný, rozhozený a nijaký, nudný a protivný. (28.12.2013)