Láska všemi deseti

Osobně je pro mě francouzská kinematografie trochu nudná. Horory se táhnou jako páchnoucí vzduch, dramatům chybí šťáva a komedie mě nikdy nebavily. Tohle dílko je ale oproti tomu skutečným mistrným pohledem na lásku, na touhy, na životní cíle a na dobové kostýmy a výpravy (které se vskutku zadařily). Ústřední pár působí tak, jak má takový pár působit, a vy už od 20 minuty řvete: "Dej jí, krucinál, pusu!" A ačkoli se nedá říct, že by vás vygradování děje nějak překvapilo, chybí tomu zaplaťpánbůh ty klišovité zrůdné kydy, které tak hojně využívají za mořem, čímž se z toho pro mě stal jeden z nejlepší romantických počinů posledních let! (24.07.2013)

Tak tady mě nejvíc potěšil pěkný výběr muziky doprovázený klapotem psacích strojů. A vůbec dobrý nápad, orámovat klišovitou komediální romanťárnu mistrovstvím ve psaní na stroji; zvlášť to americké finále mě hodně pobavilo. Nostalgická atmosféra konce padesátek mi taky vybavila nejeden úsměv na tváři .Zkrátka film pro dobrou náladu, jaký je občas třeba. (07.07.2014)

Miluji francouzský smysl pro humor. A tady mi navíc tvůrci svým příběhem padli přímo do mého vkusu. Stylizací je to nádherná pocta šedesátkovým filmům. Déborah François je svou roztomilostí podobná Audrey Hepburn. Co víc si přát? Francouzi mohou být na svou kinematografii hrdí, protože alespoň jednou za rok vyprodukují nádherný film, za to by tvůrci u nás vraždili. (02.03.2014)

Příjemná oddechovka v roztomilém retro stylu a sympatickými hrdiny. Tvůrcům nešlo o nic víc, ale to, co servírují, je víc než dostačující. Líbilo se mi, že kromě klasických klišé romantických filmů, tu máte i o trochu temnější věci navíc jako Louisovo trauma z druhé světové války nebo Rosin pošramocený vztah s otcem. Dokonce i vztah obou hrdinů není založený na okamžité přitažlivosti, ale na Rosiných ambicích a Louisově měkkému srdci a touze pomoci té potrhlé vesnické holce. Romain se mi o trochu víc líbil v Klamači srdci, ale je dostačující, zato Deborah Francois je naprosto skvělá. (20.10.2015)

Jste-li ochotni rezignovat na vše francouzské a máte-li rádi americkou produkci poloviny minulého století, tento retro snímek simuluje Hollywood velmi pěkně. Kdyby si do zahrádky postavili sádrového trpaslíka Američané měl by červený klobouček, modrou košilku a zelené kalhoty. Když to udělají Francouzi ponechají sádru bez nátěru. Nebo jako v tomto případě vyrobí trpaslíka z bílého mramoru. Kýč ale zůstane kýčem i bez pouťových barviček. A tak ti co mají rádi americkou romantiku mohou najednou objevit jak krásné filmy vlastně ti frantíci točej. A já budu doufat, že tento test nevkusu a nudy byl pro Francii pouze úlet, aby si mohli říct umíme to i po americku a takového F. Gumpa bysme zmákli taky. Ale zkoušet dál to snad už nebudou. (A nebo jsou staré dobré časy už definitivně pryč?) (22.05.2016)