Na divoké vlně

Pri športových filmoch sú schémy a klišé skôr nutnosťou, ako prekážkou. Napriek tomu a napriek tomu, že sa jedná o životopisnú snímku, všetky vzťahové línie pôsobili úplne zbytočne a nič moc príbehu o rozvinutí jedného talentu nepridali. Tréner supluje otca, matka slope ale v podstate nič z toho, nikam nevedúce konflikty s rovesníkmi. Každopádne príjemný letný film a ten brutálny prepad v kinách mi nedáva logiku. (10.07.2016)

Absolutně netknutej příběhem Jaye Moriartyho jsem se podíval spíš na novýho Butlera v rudých číslech. Jaký zklamání bylo, že jediný, co bylo na příběhu hezký, je to, že to bylo jakože podle skutečných událostí. Když už bych si totiž tak nějak jako vybral příběh nějakýho člověka a byl by to příběh ne celoživotní, ale jednalo by se jen o nějakou etapu jeho života, buď bych jeho smutnou smrt ignoroval, nebo bych ji třeba jen zmínil v titulkách. Ten filmovej konec je prostě zazděnej, zbytečně hrající na city a přitom žádný emoce nevyvolávající. Obecně pak platí, že emoce z filmu nestříkaj tolik, jako ta slaná voda, ale zase to není ani žádný suchopárno. Po řemeslný stránce si dovolím tvrdit, že se jedná jen o průměrnej film, což absolutně hraje do karet tomu průměrnýmu filozofování. Tak. (02.03.2013)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Lehce teen, trošku drama, značná míra srdcařství, odhodlání i naivity, ale jako celek plně funkční, osobité, poutavé a ve finále pěkně emoční. Líbilo se mi to. Bavil mě neznámí Jonny i pardál Gerard. Hlavně pak záběry na prkně, obří vlny a hořká pachuť skutečného příběhu. PS: Chci ten surfík zkusit. 3,75*. (30.07.2013)

Chasing Maverics je film o vlnách a to nejen o těch mořských. Kdyby to nebyl film inspirovaný skutečnou událostí, možná by se zdál až příliš sladký. Takto je to však zajímavá, věrohodná výpověď o životě jednoho středoškoláka co rád (opravdu hodně rád) surfoval. Každý máme nějaké sny a cíle. Jay měl jen jeden. Zdolat vlnu velkou jako panelák. Nakonec se mu to povedlo a to, že ve vlnách nakonec i zemřel na tom nic nemění. Nejspíš to tak chtěl. Další trefa do černého. Rok 2013 je pro mě zatím filmově víc než příznivý. V závěru si dovolím jednu poznámku pod čarou. Surfování, alespoň na obrazovce vypadá velice lákavě a mě jako tvora zpola mořského přitahuje. To jen kdyby mi chtěl někdo koupit letenku do Californie nebo na Hawai. Naoplátku Vám pošlu fotku, jak se asi tak cítí prádlo v pračce. (20.02.2013)