Na divoké vlně

Naprosto standardní a konvenční drama, kterých vidíme desítky do roka. Od prvních minut se jede na jistotu a naplňuje se žánrová šablona, z níž se neuhne ani na okamžik. Je tedy jasné, že uslyšíme spousty moudrých proslovů a srdcebolných výjevů, budeme svědky traumat z minulosti, boje sám se sebou atd. Výsledek tak nejspíš překvapí jen tím, že za ním stojí Curtis Hanson, který si vzal na pomoc Michaela Apteda. Spoléhat tak můžou jen na charisma Butlera, který hraje přesně to, co se od něj potřebuje (ale emocionálně vypjatější scény pořád podle mě nezvládá), a na místy uchvacující záběry na dovádění mořských vln. Jinak tu totiž fakt nic není a film vyšumí hrozně rychle. Neuškodilo by ani zkrácení o nějakých těch dvacet minut, protože takhle se to dost táhne a místy to hodně stagnuje. Výsledek tak nikoho vyloženě neurazí ani nezklame, když ho ale na druhou stranu neuvidíte, o nic zásadního nepřijdete. Proč to jde do kin, netuším. Televizní obrazovka by možná byla lepší. 60% (19.11.2012)

Souhlasím s tím, že kdo má rád surfařinu, tak si přijde určitě na své, obzvlášť v té závěrečné části to vážně nemá chybu. Co se ale týká příběhu jako takového, který je sice podle skutečné události, tak moje emoce byly víc v pohotovosti pokud se jednalo o surfování, než o příběh samotný, takže někde bude chyba. I když připustím, že to je zřejmě ve mně, tak mohu jen konstatovat, že je mi to líto už kvůli samotnému Jayovi. Docela mě to zaskočilo vzhledem k poměrně dost zkušeným režisérům, od kterých bych očekávala daleko lepší zpracování. On je to velký kumšt natočit něco, co se skutečně stalo takovým způsobem, aby to diváka chytlo hned na první nadechnutí. Nicméně mezi surfaři je Jay Moriarty určitě velkou legendou, na kterou se nedá zapomenout a to je asi podstatné. Já jsem si jen při tomhle filmu nemohla nevzpomenout na Jacka Johnsona", zpěváka, který byl také profesionálním surfařem, ale jemu stačila k ukončení jeho kariéry jen taková nehoda, která mu vyrazila přední zuby. Já se mu vůbec nedivím, já bych se zachovala úplně stejně. (15.05.2013)

Chystala som sa na film do kina, ale zmeškala som. Mrzelo ma to veľmi. Vynahradzujem si to oveľa neskôr a nechápem prečo až teraz. Chcem surfovať, okamžite, hneď, teraz! A čo môže viac značiť o kvalite, ak Vás film donúti chcieť to, čo tvorí jeho pointu? Zjazdiť svoju vlnu? Pre mňa najlepší Butlerov výkon, rola mu perfektne sadla a nechápem ako si po tomto mohol odskočiť k nadržaným mamičkám v Playing for keeps. Rozhodne by sa mal držať takýchto filmov :) Rambin výrazu na konci som trochu neverila, no Jonny Weston bol príjemný, verila som mu každé slovo. Najväčšie plus Mavericku je jednoduchosť. Žiadna prekombinovanosť, životné poučky ma neotravovali a strach aj so vzťahom medzi Butlerom a Westonom to film radí do pre mňa vysokého nadpriemeru. (09.09.2013)

Film má své problémy. Je možná až moc přemýšlivý, moc se zaměřuje na neakční aspekty příběhu. Toho surfování zde mnoho není. Musíte se přenést přes spíše konverzační pasáž, abyste se dostali k vrcholu, ale já si myslím, že právě to sbližování Frostyho a Jaye stojí za to. Nejde jen o surfing, ale jde i o vztahy mezi lidmi. Ze surfování se nakonec dozvíte celkem dost, ale rozhodně ne tolik, abyste rovnou mohli skočit na prkno. Film ukazuje, že je to krásný i nebezpečný sport. Stejně tak krásné i smutné jsou osudy lidí, kteří ho dělají. Jay Moriarty je skutečnou postavou, stejně jako všichni ostatní. Jeho osud psal sám život a my se s ním seznamujeme na vrcholu sil, v době, kdy chtěl dokazovat kousky, na které by si netroufl ani starší protřelý surfař. V současné době už jeho sjíždění vln obdivovat nemůžeme. Snímek nám dá odpovědi na všechno a dovíte se o osudu jednoho odhodlaného muže. (19.11.2013)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)