Čapkovy povídky

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Podprůměrně povedený pokus o zfilmování výborných povídek Karla Čapka. Výběr nebyl nejlepší, Čapek napsal i zajímavější povídky, i když výběr je vzhledem ke koncepci filmu pochopitelný. Povídky jsou propojeny postavou komisaře, který některé případy vyšetřuje, o jiných si vypráví se spolucestujícími ve vlaku. Toto schéma je zajímavé. První část s propuštěným vězněm je výborná, především povedenou kamerou a střihem, krásně zprostředkovávající myšlení člověka propuštěného po 12 letech z vězení. Další se ztraceným dítětem není špatná, má dobrý nápad, se ztraceným spisem už je horší, není vůbec propracovaná. Chybějící propracovanost je vlastně obecně problém větší části tohoto filmu. Část ze slovenských hor je neuvěřitelně nudná také právě z tohoto důvodu. Celý film je završen zřejmě tím nejubožejším způsobem, jaký si lze představit. Jde o poslední soud s vrahem... pominu-li opětovné blbé zobrazení Boha ve starých českých filmech jako milého moudrého staříka nejlépe sedláka s bujným plnovousem, je tato část plná kýče (chorály v pozadí Boží promluvy), je plná nesmyslného poetismu (Kam se zakutálela kulička?) a ještě nesmyslnějších myšlenek (Bůh nemůže soudit, protože ví všechno... soudce může soudit, protože ví jen o zločinech... Bůh může pouze porozumět...). Po shlédnutí tohoto docela povrchního filmu jsem ještě radši za nové výborné zpracování Čapkových povídek v cyklu Čapkovy kapsy. (08.03.2012)

Moooc příjemný filmík, u kterého vůbec nevadí, že jednotlivé povídky jsou k sobě trochu neobratně připojeny a nemají ani kdovíjak stmelující výpovědní hodnotu. Je to totiž nonstop skvělá a chytrá zábava, která se dokáže plně opřít o knižní předlohu, popřípadě o vynikající herce ve všech rolích (kromě tradičně skvělých Marvana či Smolíka hlavně Palo Bielik, jehož opilecká etuda hraničí buď s hereckou nebo alkoholickou genialitou). A navíc ze všech povídek (snad kromě vyloženě komediálního hledání dítěte) čpí to Čapkovo pohrdání hrabivou společností a vrchností, mezi nimiž to má poctivý člověk hodně těžké. Dost možná nejhezčí film Martina Friče, jehož vynalézavé režii tentokrát nelze nic moc vytýkat... (27.09.2018)

Čapkovy detektivní povídky jsem četl před čtyřmi lety k matuře a dost mě bavily. Tenhle film nebyl špatnej, ale myslím, že některé povídky se daly zvolit lépe. Dost mě tam iritoval ten nábožensko-moralistický podtext a hlavně závěr, který mi zkazil zážitek z filmu a definitivně posunul moje nerozhodné hodnocení směrem dolu. To, jak byly jednotlivé povídky propojeny se mi docela zamlouvalo a nejvíc mě bavily třetí a čtvrtá. (25.06.2010)

Jsem ochuzena o srovnání s knižní předlohou, ale samotný film jsem vnímala vcelku poztivně. Určitě není jednoduché přenést Čapkovy povídky na plátno a přitom neubrat nic a vystihnout nejen děj, ale i pointu a správnou atmosféru. Líbilo se mi nenásilné propojení jednotlivých povídek. Úsměvné se střídaly s těmi tragickými a všech pět bylo určitě povedených. Jistě přispěl i výborný výkon všech protagonistů, tak například Marvana nebo Pištěka. (21.10.2012)