Čapkovy povídky

Na Čapkových povídkách se mi vždycky nejvíc líbily ilustrace od Cyrila Boudy. Psaný text mě nijak zlášť nezaujal. Vadila mi vymyšlenost, neuvěřitelnost těch příběhů. Čapek se je dále snažil zasadit mezi prostý, bodrý český lid, ovšem prostředky, které k tomu zvolil, mi nepřipadaly zrovna šťastné. Z lidí udělal infantilní, omezené, rádoby rozšafné či dokonce hloupé jedince - např. ve filmu ten Marvanův komisař, který lítá od kočárku ke kočárku, aby zjistil, jak vypadá malé dítě, a sám jako malé dítě moudře žvatlá o skalničkách. Filmové zpracování povídek ale dopadlo na jedničku. Pěkně se svých rolí zhostili Marvan, Bielik, Kovařík, Smolík... i když posledně jmenovaný nemusel nic hrát, protože on zkrátka bůh byl. A propó, když už jsme u toho boha, další věcí, která mi na povídkách vadila, byl ten rádoby filozofický podtext nevalné kvality. Např. bůh podle Čapka nemůže soudit, protože zná o člověku všechno... No co to je jako za blbost? I když soudce bude vědět o všech dobrých činech, stejně má člověka potrestat za jeho zločiny, a ty dobré činy vzít maximálně v úvahu při volbě výše trestu. Čapek má ale pravdu, že bůh skutečně soudit nemůže, ale z úplně jiného důvodu. Za prvé, nemá na to morální právo, protože je tou nejhorší, nepředstavitelnou příšerou ve vesmíru - může zlu zabránit, ale nedělá to. A za druhé, každý špatný čin jde na jeho triko,on je jeho původce - protože prostě takhle ten svět stvořil, stvořil takhle mozek, že člověku našeptává špatné věci, stvořil slabou vůli, že člověk nedovede těm myšlenkám a emocím odolat... A udělal to zcela promyšleně, vědomě, neboťje tou nejvyšší a nejchytřejší, nejdokonalejší bytostí ve vesmíru - takže by za to měl nést plnou odpovědnost. Člověk by tedy měl soudit boha, a né obráceně. (13.04.2013)

Čapkovy detektivní povídky jsem četl před čtyřmi lety k matuře a dost mě bavily. Tenhle film nebyl špatnej, ale myslím, že některé povídky se daly zvolit lépe. Dost mě tam iritoval ten nábožensko-moralistický podtext a hlavně závěr, který mi zkazil zážitek z filmu a definitivně posunul moje nerozhodné hodnocení směrem dolu. To, jak byly jednotlivé povídky propojeny se mi docela zamlouvalo a nejvíc mě bavily třetí a čtvrtá. (25.06.2010)

Všechna čest především po stránce převedení Čapkových povídek na celuloid. Martin Frič snad nemohl lépe vykreslit jejich atmosféru a ducha. První dvě povídky jsou typicky Čapkovské a jejich vzájemné prolnutí jsem uvítal. Příjemný Jaroslav Marvan. Povídka o Juraji Čupovi je dobrodružně - kriminální, dostala nejvíce prostoru a zároveň se mi i nejvíc líbila. Hlavně chlastací scéna s výtečným Paľem Bielikem nemá chybu. "Čapkovy povídky" působí jako celek uceleně a jsou po všech stránkách silně nadprůměrným dílem. A nebýt závěrečných dvou slabších povídek (i když pasáž s kuličkou má hodně do sebe), mohly být i dílem geniálním. 80%. (23.11.2008)

Filmy na motivy Karla Čapka jsou vždy zajímavou vzpruhou. Film O věcech nadpřirozených mi však přišel lepší. Nehrál si na žádnou provázanost a předvedl tři samostatné povídky. Martin Frič dal příběhu rámec, vlak, ve kterém sedí osoby a vyprávějí si příběhy. Žádný nemohu vyzdvizhnout, ale pomlčet o herectví Jaroslava Marvana či Františka Smolíka by byl hřích. (10.12.2008)