Cesta do hlubin študákovy duše

Film, ktorý sa podobá ako vajce vajcu pre mňa filmu Škola, základ života! Odlišuje sa mi možno v tom doberaní Slávistov a Sparťanov, pre mňa ako futbalistu to bola nezabudnuteľná ukážka doby. V tomto filme sú trocha iní herci, ale stále je to celkom vtipné, je to dobové, je to svojské, v tomto prípade také Fričovské. Avšak oproti dnešku v tej škole to normálne žije a nie je tam nuda, proste aktívny prístup. Mne však tieto staršie školské komédie nepripadajú až nejak extra zaujímavé, aby som ich hodnotil lepšie. (15.06.2012)

"Mazánku, co to děláte? - Prosím, pane profesore, já prchám." V případě Cesty do hlubin študákovy duše se samozřejmě ihned nabízí porovnání s o rok starším filmem Škola základ života, přičemž první jmenovaný snímek mi přišel trochu lepší. Podobně jako u ŠZŽ nejde u CDŠD o tradiční burianovskou komedii, nýbrž o milý a úsměvný sled scén ze školních lavic, které jsou upřímně podané a humorně zahrané. Dějová linie s Jindřichem Plachtou vyloženě zahřeje u srdíčka, zatímco scény s Jaroslavem Marvanem (viz jeho mluvení k prázdné třídě či perfektní tahák) a Milošem Nedbalem (alias nadšenec do "Žlutého ďábla) opravdu pobavily. P.S. "Student má také srdce." (20.01.2021)

Asi jsem, od této podle zdejšího mínění perfektní komedie, očekával moc. Pro mě to bylo chvílemi utrpení sledovat tento film. Dost často to bylo velmi trapné, to mi neříkejte, že ve 30. letech po sobě skoromaturanti skákali ve třídě jak opičáci a ostatní se tomu hrozně řehnili a povzbuzovali. Nebo že jim přišlo super cool a mega vtipné dát postaršímu učiteli na podlahu bouchací kuličky. A to nejsou jediné momenty, co ve filmu zaskřípaly. A co teprve ty nudné momenty při plese nebo co to bylo za tancovačku. Jednou valčík, podruhé, potřetí a už jsem skoro usnul. Samotný děj taky nic moc. Samozřejmě některé momenty stojí za to, ale je jich mnohem méně než ve filmu "Škola, základ života!", který považuji za mnohem vydařenější. 70% (24.06.2010)

Snímky dobové a snímky dáta staršieho niesu mi proti srsti. Práve naopak. vidím v nich základ všetkého, na čom stojí kinematografia dnešná. Ale nie všetko jest základ pevný a večný. Naivnosť sálajúca z filmu tohoto sťaby žeravé plamene, kazí príjemný dojem a otázka sa kladie, v čom to taká výnimočnosť nachádza sa? (10.02.2014)

Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek (02.09.2006)