Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)

(více)

Recenze (491)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Komedie ze studentského prostředí vždycky bavily. Snad je to tím, že v těch telecích letech jsme dělali nejednu vylomeninu a každý měl ve třídě svého casanovu, sportovce, krásku, šprťáka, nemehlo i propadlíka... Ve spojení s prvními láskami, přátelstvím i sem tam strachu, to když kantor namátkou vyvolával k tabuli to prostě v každém zůstane. Cesta do hlubin študákovi duše, není jen o studentech, ale i profesorech. Dílko je to vtipné, hřejivě lidské se skvělým Plachtou, Marvanem, Peškem... Dávám připíchnuté 4 motýly. * * * * ()

Falko 

všechny recenze uživatele

Tato komedia sa mi pacila este o trosicku viac, ako o rok starsia SKOLA, ZAKLAD ZIVOTA (1938). Tu je tiez zaujimave vidiet mladeho Frantiska Filipovskeho, ktoreho povazujem za skveleho herca. Nezabudnutelne sceny: Nalepeny tahak na chrbate ucitela prechadzajucom sa po celej triede, pricom mal kazdy moznost odpisovat, zdrzovanie profesora perom, ktore nepisalo alebo zaverecna skuska profesora motylami :-) ________ Jindřich Plachta - (prof. Matulka) +++ Jaroslav Průcha - (prof. Rabiška) +++ Jaroslav Marvan - (prof. Vobořil) +++ Miloš Nedbal - (prof. Šeda) +++ Rudolf Hrušínský st. - (Jan Vaněk) +++ František Filipovský - (Mazánek) +++ Hudba: Roman Blahník +++ ()

Reklama

dobytek 

všechny recenze uživatele

Mě tyhle starý komedie nějak nedokážou rozesmát, takže se jim vyhejbám, ale tohle je tak provařený, že jsem tomu neuniknul. Já sice chápu, že někdy před 70-ti lety se u toho lidi nejspíš váleli smíchy, ale mně to prostě v dnešní době nic neřiká. Ve filmu se našlo opravdu jen několik málo momentů, který bych považoval tak za lehce zábavný. Navíc na mě působí dost blbě to, že 30-ti letý herci, hrajou pubertální študentíky. Celkově mě ten film spíš dost nudil a navíc mi nějak dohromady splývá s filmem Škola, základ života. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Odborná přírodopisná studie, jak s ironií sobě vlastní charakterizoval ve svých humoristických povídkách profesor Jaroslav Žák prostředí středoškolského gymnázia, je vlastně něco jako terminus technicus. Postřehy z každodenní praxe jsou s hravou lehkostí zanášeny do pomyslného zápisníku, z něhož potom vystupují nesmrtelní hrdinové ze školních škamen a profesorských stupínků, aby i dnes, po více jak sedmdesáti letech, připomněli svým následovníkům jejich chyby, slabůstky, alotria i absurditu některých situací. Popularita Žákovy osobnosti rozhodně nebyla malá a neomezovala se pouze na studentský humor, kterým se Žák proslavil především u široké čtenářské veřejnosti. Jeho upřímný zájem o film jej záhy přivedl do blízkosti režiséra Martina Friče, s nímž navázal úspěšnou spolupráci i blízké osobní přátelství. V Cestě do hlubin ustoupil volně poskládaný kaleidoskop studentských šprýmů dramatické linii nesmělého profesora přírodopisu v neodolatelné interpretaci Jindřicha Plachty, jehož dosud neuskutečněná zkouška znalostí se stane vhodnou záminkou ke společnému usmíření mezi oběma tábory. Nekomplikovanost a jakési naivní "neherectví", s jakým Plachta rozehrává jeden ze svých neopakovatelných koncertů, nabývá na vážnosti zejména v souladu s typickým klaunstvím mladších, zejména Ladislava Peška a Richarda A. Strejky, získávajících zaslouženou pozornost zase v jiném směru. Střet hereckých generací na pomyslném kolbišti do svého středu pak také přivádí Rudolfa Hrušínského, tehdy teprve devatenáctiletého benjamínka, Miloše Nedbala v roli sarkastického francouzštináře, Ference Futuristu, který zas a znova na minimálním prostoru přesvědčuje o svém mimořádném klaunství a mnohé další. Škola a školní prostředí, téma známé všem bez rozdílu věku, patří k těm okamžikům lidského života, k nimž se budeme neustále vracet a vzpomínat na ně s určitou nostalgií, ale také s patřičnou hrdostí jako na léta vlastního zrání. A také na léta bezstarostné zábavy, drzých odpovědí a ještě drzejších poťouchlostí schystaných jako náležitá pomsta jemné učitelské diktatuře. Mazánku, pročpak zde okouníte? – Prosím, pane profesore, já nemám slečnu. – Tričko jste neměl vyprané, trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku? Jděte tančit valčík! – Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku. – To vás neomlouvá, chopte se slečny a nastupte! ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! ()

Galerie (16)

Zajímavosti (31)

  • Profesor matematiky Vobořil (Jaroslav Marvan) hovorí septimánom pred odovzdávaním polročných vysvedčení: "Tolik hrúzy co je v těchto deskách nebylo ani ve Smolných knihách ve středověku." Smolná kniha, tiež čierna kniha, popravčia kniha alebo krvná kniha, je historický termín pre súdnu knihu, ktorá bola vedená na (spravidla mestskom) súde vybavenom hrdelnou právomocou. Obsahuje záznamy výpovedí osôb podozrivých z hrdelných zločinov urobených dobrovoľne alebo pri výkone práva útrpného a záznam o vykonanej exekúcii. Smolné knihy sa ako špecifické mestské knihy sporného súdnictva objavili v období raného novoveku, najstaršie zachované smolné knihy pochádzajú z prvej štvrtiny 16. storočia. S ich vedením sa končilo za vlády Márie Terézie v tretej štvrtine 18. storočia. (Raccoon.city)
  • Rodokaps „Žlutý ďábel“, ktorý číta pod lavicou študent Peterka (Richard A. Strejka) je výmyslom autora, nakoľko v skutočnosti v štyroch vydaných tituloch pod rovnakým názvom „Žlutý ďábel“, sa postava Ahmeda nevyskytuje. (Raccoon.city)
  • Režisér Martin Frič a autor předlohy Jaroslav Žák se později stali velice dobrými přáteli a v dobách válečné krize spisovatel Žák dokonce posílal Fričovi zásoby cigaret, které tehdy byly špatně k dostání a byly velice drahé. (Redyx1)

Reklama

Reklama