Cesta do hlubin študákovy duše

Dokonale vybroušený filmový klenot, který dokazuje, že duši mají nejen studenti, ale také filmy. Tento určite. Není tak vyhrocený jako Škola základ života, kterou přes zdánlivou podobnost, překonává ve všech ohledech. Zábavný i překvapivě vážný, přitom milý a pohodový, plný skvěle střižených figurek, nezapomenutelných hlášek, bravurních dialogů a vtípků na účet žactva i profesorstva. Nádherně lidský Jindřich Plachta jako Matulka, dokonalý Miloš Nedbal jako franštinář Šeda, v jehož podání je k dokonalosti přivedeno téma čtení pod lavicí. A nesmím zapomenout dopsat, tady dolů, kde zbývá kousek místa, že tento film má nejen duši, ale také srdce. (21.05.2011)

Menej vtipnejsie ako Skola zaklad zivota, o to ale viac socialnejsie. Krasne sa na to pozeralo a sentiment, ktory ma premohol sa naozaj neda opisat... Spomenula som si na moju milovanu babicku, na jej rozpravania z 8-ročneho realneho gymnazia, z jej studentskeho zivota, ktore vo mne vzdy vzbudia pocit, ze mat stroj casu by nebolo na zahodenie :) (Videne 27.8.2010) (27.08.2010)

„Kde máte třetí díl Žlutého ďábla..?!“ Jestli se nějaký český film může po právu pyšnit přídomkem "nestárnoucí", tak tento. Ladně proplujte Fričovou ponorkou plnou humoru studentskou i profesorskou duší a nostalgicky zavzpomínejte na časy, kdy se ještě na místo komedií točily veselohry.. Šejk Peterka R.A.Strejky je nedostižný. (28.06.2009)

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 (16.04.2009)

Vždy, když je mi smutno na duši, pustím si tenhle film. A vzpomínky na studentská léta, které evokují různé jiné příhody z lavic a vynořují se vzpomínky na kantory, kteří v mé době se náramně podobaly těm z filmového plátna, mě přivedou do té správné nálady a zdá se, že omládnu. Moje vnoučata mi nechtějí věřit, že byla taková přísnost na gymnáziích, ale je to pravda.... mravy byly na vysoké úrovni a vyloučení ze školy se rovnalo téměř popravě. No, každá doba má své pro a proti. Ovšem já na tu svou nedám dopustit. Režisér Martin Frič to natočil bravurně. Díky. (21.09.2007)