Cesta do hlubin študákovy duše

Těžko vybrat, který z herců tady exceluje úplně nejvíce. Jestli je to dobrosrdečný profesor Jindřich Plachta, povolný student Ladislav Pešek nebo snad nekompromisní matikář Jaroslav Marvan, který se snaží svou septimu konečně řádně usměrnit. Dohromady ale stvořili podívanou, na jakou se nezapomíná..) (19.06.2012)

Vždy, když je mi smutno na duši, pustím si tenhle film. A vzpomínky na studentská léta, které evokují různé jiné příhody z lavic a vynořují se vzpomínky na kantory, kteří v mé době se náramně podobaly těm z filmového plátna, mě přivedou do té správné nálady a zdá se, že omládnu. Moje vnoučata mi nechtějí věřit, že byla taková přísnost na gymnáziích, ale je to pravda.... mravy byly na vysoké úrovni a vyloučení ze školy se rovnalo téměř popravě. No, každá doba má své pro a proti. Ovšem já na tu svou nedám dopustit. Režisér Martin Frič to natočil bravurně. Díky. (21.09.2007)

Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! (24.01.2008)

"...Ale já myslím, že nejdříve musí dostudovat a pak, že se může věnovat svým zálibám." "To je zásadní omyl většiny rodičů. Domnívají se, že jejich dítě musí studovat, ať má nadání nebo ne. Přitom ubíjejí v mladém člověku všechny osobité záliby a schopnosti. Vždyť ten váš chlapec už mohl být 3 roky na konzervatoři a byl by šťasten. Teď se musí mořit s matematikou, je zoufalý a nenávidí školu, která vlastně stojí v jeho kariéře." (06.05.2014)

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 (16.04.2009)