Cesta do hlubin študákovy duše

Film, ktorý sa podobá ako vajce vajcu pre mňa filmu Škola, základ života! Odlišuje sa mi možno v tom doberaní Slávistov a Sparťanov, pre mňa ako futbalistu to bola nezabudnuteľná ukážka doby. V tomto filme sú trocha iní herci, ale stále je to celkom vtipné, je to dobové, je to svojské, v tomto prípade také Fričovské. Avšak oproti dnešku v tej škole to normálne žije a nie je tam nuda, proste aktívny prístup. Mne však tieto staršie školské komédie nepripadajú až nejak extra zaujímavé, aby som ich hodnotil lepšie. (15.06.2012)

Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek (02.09.2006)

Menej vtipnejsie ako Skola zaklad zivota, o to ale viac socialnejsie. Krasne sa na to pozeralo a sentiment, ktory ma premohol sa naozaj neda opisat... Spomenula som si na moju milovanu babicku, na jej rozpravania z 8-ročneho realneho gymnazia, z jej studentskeho zivota, ktore vo mne vzdy vzbudia pocit, ze mat stroj casu by nebolo na zahodenie :) (Videne 27.8.2010) (27.08.2010)

Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% (19.10.2017)

| Scenár: Martin Frič, Jaroslav Žák, Jan Kaplan | Hudba: Roman Blahník | Produkcia: Alois Fiala, Jan Sinnreich/Elekta | 2. svetovou vojnou a hitlerovským kultom ešte nepoznačený klenot, ktorý obstojí ešte aj dnes ako príjemná oddychovková komédia. Technické spracovanie dnes už trochu poúsmevné, ale možno práve kôli tomu je to zaujímavé aj pre dnešného diváka. (17.01.2011)