Zpráva o Europě

Mám skvělou osobní i místní znalost 65-ti měsíců Jupitera, kterou jsem získal při mezigalaktickém běhu v beztížném stavu hlavou dolů. Proto si myslím, že bych při další letu na Europu byl ideálním členem posádky, ale přesto bych případnou nabídku byl nucen odmítnout. Zatím totiž nedokáži najednou zrealizovat dvě komplementárně spojené podmínky k přežití: 1) Nikdy neopouštět kosmickou loď, 2) Nikdy nezůstávat uvnitř kosmické lodi. Až tento drobný problém doladím, tak se do nějakého toho vesmíru mrknu a budu doufat, že tam bude méně nudy, kamerových cvičení a blikajících obrazů než v tomto nadějně se tvářícím snímku. (02.02.2014)

Hm, mix filmů 2001: vesmírná odysea (připomenul ho - kromě vizualizace - i jistě záměrný odkaz v podobě valčíku) a Vetřelec postrádá jakoukoliv inovaci obou snímků. Efekty jsou sice věrohodné, leč nijak omračující. Asi největším neštěstím je kamera - kombinace ručky a lodních záznamových kamer mi opravdu nesedla. Proč se proboha netočí normální kamerou! Jestliže Vetřelec využil těchto kamer chytře, jen pro zdůraznění skutečnosti, pak Europa Report se vydal cestou všech těch čarodějnic, monster a vhs.... Zpočátku nudné komorní drama bez zajímavých dialogů se až ke konci přehoupne v boj o přežití. Jenže tvůrci zachází celou dobu s postavami tak, že je vám jejich osud lhostejný. Říkal jsem si dobře, nechť tam všichni pojdou, mně je to fuk. Každý holt není Sigourney Weaverová, když už tedy kopírovali Vetřelce až k samotnému konci. A poslední šokující snímek? No, to jsem se tedy opravdu...s odpuštěním neposral. Nakonec ani ona záhada ničím světoborným není a mě mrzí, že z toho vyšel zcela průměrný snímek, který nakonec nepředvedl ani intelektuální orgie, ani megaakci. Napůl cesty ve všech směrech.... (13.10.2013)

Pokus o realističtější sci-fi klasického ražení, ve kterém se sice objevuje nebezpečí (po většinu času spíš tušené než viděné), ale nejde přitom o horor v obvyklém smyslu slova, ale do značné míry jde o návrat ke kořenům klasické sci-fi. Řadí se tak spíš vedle Moon než k Apollu 18. Potud dobré, ba přímo chvályhodné. Problém filmu je ovšem v tom, že se snaží působit poměrně věrohodně, avšak jednotliví členové výpravy (a má jít o ty nejlepší lidi světových kosmických agentur) prostě jako zkušení vědci či astronauti nevypadají. Hrají dobře, v tom problém není, prostě nejsou coby odborníci přesvědčivě napsaní. Film navíc obsahuje několik logických kopanců, z nichž ten největší musím zmínit. Na povrchu Europy přistane modul s celou posádkou, pak se poškodí spojení a dva členové výpravy jej jdou opravovat, přičemž se "nějak" opět ocitnou na lodi na orbitě. Naopak slušná byla atmosféra. Kdyby nebylo chyb, které přiš narušují pokusy o autenticitu, bylo by to výborné. (13.07.2013)

Jet na měsíc na dírky a jet na dírky na měsíc Jupitera může být setsakramentský rozdíl - už jen proto, že role ryba / rybář se můžou kdykoliv obrátit.. Nízký rozpočet a nedostatek imaginace nejen architekta schován za kouzelné slůvko minimalismus; dlouhou dobu děj nikam neposouvající dialogy a pár zbytečných úmrtí ukryto za nekonečnost lidské touhy poznat neznámé i za cenu sebeobětování. No jo, na to slyší kdekdo a vypadá to hluboce. Na místě Evropského vesmírného programu lhostejnosti bych však svolal další tiskovku a na ní se pozůstalým omluvil, že nedostatek představivosti o životě ve vesmíru zapříčinil smrt jejich blízkých.. Mám takový pocit, že po štvanici na Promethea vidí někteří fanoušci sci-fi zlato ve všem, co se jen trochu třpytí a já jim tímto upřímně přeji podobné reporty i z Io, Ganymedu a Callista. P.S.: Nyqvist vypadal, že několik nocí za sebou prosouložil s Lizbeth na kopírce v Milleniu.. (09.07.2013)

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)